L E T.............

Uvězněna  váhou

otevřená v důvěře

cítím  závan ... rozevírá 

sladký jako stonek mořské  řasy

vlhký ranním monzunem

zvědavě otáčí se

ruměnec  do   klína

v tajné  žádosti  se dívá

fascinován  přeměnou

zavři oči .... dýchej

sténej   mazlivě 

jazykem   ve   štěrbině

rozetni články řetězu

ať v závrati se vzneseme

když okusíš...

nedokážeš  letět  pomalu

když  přestaneš ...

tak mě to zabije

chraplavý hlas ve vzduchu

prosyceném  zralou  vůní

živí spojeni životem

za prahem slyšitelnosti

průchod mezi kameny

bubnuje na druhý břeh

obracíš mě k sobě

díváme se  do očí

něžně

jako když příboj skálu myje

šeptáš zaklínadlo.......miluji tě