setkání

 

 

vynořila jsi se

z ranní mlhy

najednou

jako z mořské pěny

Venuše

já věděl hned:

budou potíže

 

žaludek v souhlasu

k té předtuše

hlásil stav

blízký beztíže

 

pak podala's mi ruku

můj pohled dál

se držel jen tvých očí

svět kolem byl? nebyl?

já tušil jen

že snad na vodě

se houpe, točí

 

rázem jediné, co dovedu

plavat už jen ve tvém pohledu

 

zdáli bylo slyšet hudbu sfér

co říkala jsi, nevím

vše jsem zapomněl

slyšel jsem jen melodii

tvého hlasu

znehybnělý

celý

vnímal

tu nečekanou

krásu

cítil

teplo

tvoji dlaně

hebkost

kůže

 

hledal náznak

co už nesmí se

a co ještě může

kde hranici má hřích

 

odečítal ze rtů, z očí

radost, smích

i znakovou řeč těla

 

málem objal jsem tě

políbil ...

 

takhle jsi to chtěla?

 

 

 

 

---