Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNenávidím zrcadla
Autor
Semipalakva
Snad i ta silueta textu připomíná ženu v klobouku kterou se jednou možná staneš až budem jak staří dědečkové a babičky procházet lázeňskou alejí na marsu a strapností věků se smát našim životům a čekat na další. Přece víš že chci být kočkou. Nebo ničím.
Nenávidím zrcadla
po prohýřené noci
pohled do svých očí
jak do prázdného vesmíru
životem já nebo on semnou točí?
Nenávidím zrcadla
jeden odraz
jedna malá chvíle
jeden pohled
že nevzal sem si brýle?
Ale já nemám růžovou rád.
Pár sekund bez úsměvu
v zrcalde se roztékám
pak usměv zakeřnosti
a odcházím do tvé náruče
a zbytek mého já
slzama dám na tvou tvář
pak utřem oči bez obočí
políbíš mou holou lebku
položíš se vedle mně
a někdo tam nahoře
rukou opráší sníh.
Urovná věnce.
Zapálí nám svíčku,
jak sme to dělávali.
Na stolku s jelením lojem
a tvýma práškama proti bolesti.