Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMOŘE FIALEK
Autor
Rusá
MOŘE FIALEK
My dva ruku v ruce,
kráčíme cestou podél vody,
ještěrky sluní se na opuce,
a nemyslíme na neshody.
Hřejivá dlaň v mé dlani,
pak ruka kolem mého pasu,
teď není čas na lhaní,
podívej se na tu krásu.
V duši je smutno, hoře,
moje srdce k tvému skočí,
pod nohama fialek je moře.
A stejné modro je z Tvých očí.
Má tvář se usmívá, ale duše slzy roní.
Nemusím nic říkat, čteš si dobře sám.
Jarní kytky krásně voní.
Na svou horkou dlaň to smutné srdce dám.
Nevím jak, ale těšíš moji duši.
Dáš mi polibky i objetí.
Plakat se teď přeci nesluší.
Chci zůstat v Tvé náruči jak v zajetí.
7 názorů
sir Ravenwolf
08. 07. 2015pěkné :-) TIP
blacksabbath
30. 04. 2015wau....vítej........tip
V první sloce mezi větami ...ještěrky sluní se na opuce... a ...a nemyslíme na neshody... je obsahová (souvislostní) propast. Byla-li by spojka a nahrazena zájmenem my, propast by zmizela.
Ve druhé sloce navozují první dva řádky nádech banality, třetí přináší jednu z oposlouchaných frází (někdo by řekl klišé) a čtvrtý je jakýmsi laciným východiskem -- hlavně aby se to rýmovalo.
Třetí sloka na začátku překvapí nečekaně negativní náladou, která však je, jak se zdá, jen záminkou k jakémusi hlubšímu vzájemnému poznání.
Není mi zřejmé, proč je srdce ve čtvrté sloce smutné a začínám tušit věk pachatelky (pisatelky).
A ačkoli to v páté sloce končí zajetím, oceňuji, že aspoň ne pláčem.
Vítej na Písmáku pisatelko-pachatelko :-)