Blahodárné účinky jara !

Pocítit dotyk padajícího listu

na zádech,

pozorovat řasy v zrcadle

vnímat jen chlad vycházející ,

z ledničky

a teplo při pečení buchet,

mi nějak

přestává stačit...

Chtěla bych cítit Jeho prsty,

a dívat se mu do očí,

chtěla bych mluvit o ničem,

probírat smysl života

a bezmyšlenkovitě jednat.

Posedávat na koberci

a občas se ledabile dotknout

jeho ruky.

Usmát se na něho

a odevzdávat pocity

do jeho neohrabaných slov.

Asi je to trochu naivní,

možná bych se měla zamyslet

a pak se úplně změnit,

ale to jaro,

co si hraje s mými sny

a vodí mi do nich kytky

a Slunko,

který konečně začalo pálit,

mě nepouští,

sedím v něm sevřená

vlastním tušením něčeho,

co nemám

a představy všech

těch trávníků,

na kterých bych nemusela

sedět

sama

mě poměrně

spolehlivě

ničí...