Písmák
Registrovat

Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Po milování chodíme spát

Výběr: a2a2a, Elizabeta
19. 10. 2015
24
20
488
Autor
lucie.médea.
 
 
Po milování chodíme spát
Když spolu budeme chtít mluvit,
pět minut nám nebude stačit…
 
 
I.
Už zase nedopnu košili přes prsa
– dějiště mého já
leze z koupelny,
třese se, aby si vytvořilo teplo.
Ve vypouklém prostoru
ložního prádla
ovládáš talent
usínat.   
Přemítám ve vypravěčském přítmí
o opékaných kuřatech
na přelidněném dvorku
s přízvukem
maďarského léta v Radvanicích.
Potřebuji na vzduch,
potřebuji dýchat bez hněvu.
Volná jako mlok bez vášně na teplém kameni.
Právě v téhle nepotřebné části věty
prohlížím kapsy
s neoznačenou jízdenkou.
Zaznamenávám pohyb prstů, předklon, startující buben
prozrazuje, že peru prádlo
ne že bych se loučila
mezi oběšenými kapesníky.
Prostě se nepřetahuji o sny.
 
 
II.
S hlavou odloženou na věšáku
nechce se
naslouchat. U otevřených dveří
vlhnou ti dlaně,
chřestí plíce,
větří venek.
Přešlapuješ od svých čtrnácti mezi zápražím a vzrušením
zpocenými vrátky.
Nozdrami vypouštíš dlouho zadržovaný
smysl navíc:
vezeš si v zadku kontaktní nerv – spříznění
se silnicemi – rozpohybuje mantru
vtisknutou do páteře
vnitřního dvojníka.
Příležitost je vzduch.  
 
Chtěla bych být vzácná  
jako jedna z náhodných cest, ve všech směrech
zdrsnělá,
zároveň všech nerovností zbavená a přilnavá.
Přejel bys mi po zádech
mezi lopatkami na vibrující motorce
se slovy: jaká je to nádhera!
Zahnul bys do křovinaté zatáčky a zmizel
za přihrádkami města zvláštně přítomný.  
 
 
III.
V uspořádání kuchyň, linka, já a děti
odjely na tábor,
tváříš se jako kořist na talíři.
Očima i ústy napodobuješ rybu zdobenou petrželí.
Cokoli řeknu
s důvěrou ode mne odkláníš, posíláš mě
ruky mávnutím do
zahradní voliéry.
Dávám ti pusu (sobě na kuráž), na neklidné čelo,
jako rybář
dobroděj
propouštím tě  
do únikových vod, na dotek čirého proudění asfaltu.
Z vlasů nad hlavou
vyplouvá bakelitové poledne:
            – smrky a ptáky obehnaný odpočinek
vázne v tygrovaných bikinách
s žaludkem prokládaným melounem a hlasy
v pohybu za plotem.
Když se řekne samota
někdo odpoví,
snad z kuchyně brumlající myčka,
že je to čvachtání svobody. Uf!
Právě na kompostu
dozrála jahoda, o samotě přistižena,
přemýšlím, jestli ji mám utrhnout, jestli mě
neuštkne do jazyka.
 
 
IV.
Nedůvěřuji kontaktním silnicím,
ale učím se
je chápat
mezi průvanem u otevřených dveří
a okem vizionáře.
A tady nastává okamžik
vzpoury:
připálený guláš,
chvíle s vyplazeným jazykem
končí s prsty
v ledové tříšti. Tsssssssss!
Očichávám tvůj příjezd, pohybem zvlhlé triko.
Podmíněný reflex, instinkt, vous.
Nesejde na tom
proč vzácný
dech nám byl v plenkách dán,
když se srdečný smích právě sráží 
na orosených rtech na pohovce v garáži.
Lze předem vytušit
uvolnění kolen, tolik bych chtěla
vyprávět,
ale snáze
vypadnu z namydleného okna.
Raději z přízemí
na rosou změkčenou trávu, vytřesu srst
nebo rovnou strast, rozpukaný hmyz a pár
zbytečných básní. Snažím se
myslet
surrealisticky, kašlu na vývoj
jako děcko utahané  
pobytem na čerstvém vzduchu:
v úkrytech domu, v umyvadle, ve spánku
nakonec jsme každý sám;
v dobrém i ve zlém, stěny se mi protiví,
ale ráda usínám v podkrovním pokoji.
 
V.
Možná právě proto
ještě stále mi rostou prsa…
 
 

 

Přečíst později Dílo do oblíbených Autor do oblíbených Další dílo autora Nechci Avíza
Seznam tipů Seznam oblíbených

20 názorů

Markel
23. 02. 2016
Dát tip

vše už řečeno *

Agibail
21. 11. 2015
Dát tip

! *

Gora
15. 11. 2015
Dát tip

Spodní prádlo /bikiny, plavky, trička, ponožky/ je červenou nití, která se táhne tvými krásnými básněmi...vysloveně ženská jemná poezie.../T.

Antoncek
25. 10. 2015
Dát tip

A dlouhý to bylo....No tak to moje nee.

Dobrý. Řek bych, že ženská poezie v nejlepším slova smyslu, a podle mých projevů zde, mi kdokoliv snadno uvěří, že adjektivum "ženská" nemyslím pejorativně. Ofšemže ani eufeministicky.

Paráda. Ty o mně víš, že to rád čtu jako intenzívně erotický (O-Všem-Že-nám všem i jinak intenzízní...žízní) text, tak co....

Křovinatá, až křovinatičitá začátka, užtkávající džahodu nepotkám.

Svoboden jako mločí teplo, jdu se mláčně mýít.

Antoncek
25. 10. 2015
Dát tip

No tak určitěěě z přízemí!

http://www.piste-povidky.cz/autorske-dilo/156182

lucie.médea.
22. 10. 2015
Dát tip

všem díky za čtení a za...

dadadik
22. 10. 2015
Dát tip

*

Ferry
21. 10. 2015
Dát tip

Chválím a chválím. Básnická invence nesmírná jak v obsahu tak ve využití mnoha krás češtiny k jeho vyjádření.

Od teď se v létě budu bát jahod... 

 

Antoncek
21. 10. 2015
Dát tip

bude to dlouhý...

https://www.youtube.com/watch?v=oHDaKtx6bGY

Danny
21. 10. 2015
Dát tip
paráda *
Oldjerry
21. 10. 2015
Dát tip

Já normálně dlouhévěci nečtu, ale tady mne zdržel instinkt - a nezklamal. Je to parádní, zvláštní nezvyklé, obsažné, zdánlivě neučesané (rozcuch), ale má to šťávu života a to je moje parketa  - na tanec i na čumění. Fajn a tip.

4U
20. 10. 2015
Dát tip

líbí *

Petr.II
20. 10. 2015
Dát tip

jo, ... *

blacksabbath
20. 10. 2015
Dát tip

Když spolu budeme chtít mluvit,

pět minut nám nebude stačit…

Lnice
19. 10. 2015
Dát tip
Opravdu je to moc zajímavé, číst dokola a pořád nacházet něco nového *
Kapsa
19. 10. 2015
Dát tip

Zajímavá série, která pěkně drží pohromadě, zvláště pak poslední dva řádky, které tě vlastně vrátí na začátek, vytváří dva konstrukční sváry na veliké plechové krabici.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru