Tma

Tak tohle vyšlo z úvahy o barvě:) Myslete si co chcete:)

Tma.Neskutečná,nepřívětivá a černá temnota,která byla všude kolem.Nohy vězely až po kolena v černotě a pomalu se propadávaly dál.Už ani nedýchala vzduch,jen černotu-byla tak  hmatatelná!Když se snažila nadechnout,místo vzduchu jí do plic tekla černota.Tuhle barvu nesnášela!Přinášela smrt a zkázu pro vše živé a nedalo se před ní uprchnout!Z posledních sil se snažila  vytáhnout z té temnoty,ale nešlo to-snaha dostat se ven napomáhala té černotě kolem.Smířila se se svým osudem a přestala bojovat!Aspoň tělem.Mysl se nevzdávala a stávala se čím dál silnější!Soustředila se na něco krásného,co si musela jen představit,protože do té doby nic takového nezažila.Najednou pocítila naději a snaha těla už nepracovala ve prospěch černoty.Něco jí pomáhalo,ale ona to neviděla.Sídlilo to pod jejím tělem,ale vyskytovalo se to i kolem.Nechápala to-nikdy tu neexistovalo nic jiného než černota,tak co tak náhle?Náhlá záře kolem a pod ní,ji zachraňovala a zjistila,že v této situaci není jediná,přestože to byla ona kdo to vyvolal.Kolem ní bylo tolik záře,že už ji nevnímala.Přesto si všimla,že začíná měnit svou barvu a hustotu.Už zase mohla volně dýchat a volně se pohybovat.Záře žloutla až zezelenala.Pochopila,že to co je zachránilo byla příroda a její vliv na¨vše kolem.Konečně se přestali topit v nenávisti a smrti a začali objevovat pravou cestu.Už nebyla jen černá,která dříve vystihovala vše,ale každá věc měla svou vlastní barvu a svůj děj.Stejně jako jejich životy.

---