Jupiterská melancholie

Má drahá, nežádám vás o víc než dotyk vřelý
a celou věčnost strávenou pod svitem luny.
Odcházet vám, když hvězdy ránem osiřely,
nechat kouty nesmírna plout své snové čluny.

Však je mi jasné, že se jistě marně soužím.
Až tiše utonu v hlubiny času prachu
či za syté sousto lítým šelmám posloužím,
odpluji blíž tělesům nebes beze strachu.

Až se mi vstříc duše zkáze zmizet zadaří,
proletět hustým mlhovin pískem a kouři.
S lítostí kratinkou přečtete ve snáři,
že duch mi byl rozerván Jupitera bouří.