Ztracený zlomek Libušin

Ztracený zlomek Libušin

Probíhá bastardizace člověka, stroje a znaku. Nový prostorový zákon si vynucuje novou poetiku míšení. P. Sloterdijk

„Dříve než se člověk vyvine v novou formu organismu, projde údolím digitálních stínů.“ Tak praví ztracený zlomek Libušin.

Lula se usadila do hlubokého křesla Cafe Louvre. Objednala capuccino, a připojila se k internetu. Lidem kolem, těm, kteří jako ona seděli v hlubokých křeslech a hleděli do displejů svých telefonů, ani těm, kteří se pohybovali, nevěnovala pozornost, byly to pro ni jen stíny. Ganymédes v proužkové vestičce přinesl nápoj, uklonil se a nezpozorován zmizel. Lula vstoupila na stránky komunity kojícíh maminek, kde právě hořela diskuse na téma modulace třetího prsu, který kdesi v Kalifornii už není jen hudbou budoucnosti. Zakroutila hlavou, usrkla mléčnou pěnu a lehce se dotkla ve výstřihu. Ne, ještě nepřišel ten čas.

Svět k nezastavení 

Dva vítězné snímky z World Přess Photo: turecký policista vykřikuje politická hesla nad rozstříleným tělem ruského velvyslance a pak mladí šachisté při turnaji. Postmoderní éra snese všechno, ať je mediální mozaika událostí jakkoli nesourodá. Nakonec je všemu vymezen jen drobný okamžik, krvacející tělo velvyslance i zamračený pohled mládežníka při tahu dámou je vystřídán a odsunut do zapomnění stejně krátkou předpovědí počasí. Svět k nezastavení.

Džungle v obchodním domě

Matky s dětmi si krátí čas v skandinávském obchdním domě s nábytkem. Je to jako v ZOO, opičí samice obtěžkané mláďaty, občas kolem některé krouží samec pongo, poslušně se štrozokem a blaženým výrazem idiota, vede si svého bobišáka a mluví k němu přiblblosti. Pak se jdou všichni najíst masových kuliček, děti vřískají, rodiče mlaskají a mluví k sobě přiblblosti. Ne, džungle s opičími hejny tady je na dosah. Jen škoda, že se tou džunglí netoulá tygr.    

Napapaná dojmy

Japonka na Národní hledí s ústy doširoka otevřenými. Jakoby hleděla právě jimi, podobna kojenci bažícími po cecku. A ono se něco nabídne, secesní fasáda, věž kostela nebo zrezlá tramvaj, a dívka bude sát a cucat a spokojeně dumlat tu pražskou parádu. A snad ze samé radosti začne i fotit a pixely jí potečou po bradičce. Večer na hotelu pak usne, napapaná dojmy.