Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Příští

29. 05. 2019

534

Autor

MAJKL65

Navlékám na nit mé korálky slov
věty, jež pojí se v hovor a smích
a Měsíc rozlévá po střechách nov
kolem nás je jedno z velikých tich.

Jako když upadne k zemi květ růže
zazvoní tichounce o mne tvůj dech
mlčet teď na chvíli i věčnost může
a čas, ten toulá se v zaběhlých psech.

Dost bylo tikotu minulých vteřin
které my slyšíme jak stínů pád
a peří nacpané do snů a peřin
měl bych zpět další den Ikarům dát.

Však teď jsme vysoko tam, kde je Bůh
dávám ti okusit mých výšek strach
a jako mlhavá jsi pole já pluh
leskne se okolo můj příští prach.

4 názory

agáta5

30. 05. 2019

Dát tip

líbí se mi celá.. (rytmicky se povznáším nad určitou nedokonalostí, jak pravil Radovan) líbí se mi to lehké plutí v oblacích a čas, co se toulá v zaběhnutých psech... čupr