On

V noci se mu fluorescenční propiskou podepisuji na stehno. 
Je mi tak blízký. 
Nemůžu se nabažit pohledu na rysy tváře, zvýrazněné měsíčním svitem. 
Pokládám ruku na jeho prsa a nechávám se konejšit sametovým tlukotem srdce, jež skrývá pod žebry. 
Copak se mu asi zdá? 
Kdybych tak mohl proniknout do jeho snů. 
Nemuseli bychom se schovávat jako dva uprchlíci. 
Mít úplnou svobodu pohybu, změnilo by se hodně naše chování jeden k druhému? 
Přežil by náš vztah? 
Trochu se bojím, že se mu brzy omrzí hra na schovávanou, jíž se účastníme a já spolu s ní. 
Nevím, co bych si počal bez jeho paží. 
Jestlipak jsem i já pro něj tak bytostně důležitý? 
Nejspíš se to nedozvím, avšak úsměv, jenž mi věnuje každé ráno, ten pohled našedlých duhovek dává jistou naději. 
Stal se ze mě obyčejný adolescent prožívající první zamilování, třeba i poslední.