Pokračování povídky Vánoce: Teta Kamila

Viktor s Annou stojí před hlavními dveřmi starého činžovního domu. Anna ve své velké černé kabelce hledá klíče od domu.
„Bude ti to trvat ještě dlouho. Je mi dost zima, “ řekne Viktor.

22. 01. 2021
5
5
401
Povídky

Vánoce

„Jdete pozdě, “ řekne Nataša hned, jak otevře vchodové dveře. „Kde je Oliver. “
„Tak za prvé, ahoj, za druhé máme to ze všech nejdál a za třetí Oliver už jde, jenom lovil dárky z kufru,“ opáčí vytočený Viktor.
„Aha, no já už myslela, že se s tebou rozešel.

14. 01. 2021
6
5
304
Povídky

Musíme se posunout

„Ahoj Jane, tak už jsem doma, co jsi chtěl probrat. “ křičí Ema zpředsíně.
„Pojď, za mnou, objednal jsem čínu. “
Ema se kněmu dobelhá ještě vkozačkách a kabátu.

28. 12. 2020
8
9
437
Povídky

Vlákénka

Bůh je vyveden v pastelových barvách.
Vidíš světlo.
Viděl jsem neonové světlo.
Provázelo mě cestou.

11. 10. 2020
3
2
362
Poezie v próze

Zjevení

Kráčím po krvavé linii.
Kolem se točí v kruhu výjevy násilí a bezpráví.
Cítím tu bolest, cítím veškerou bolest světa.
Vsakuje se do morku kostí.

08. 10. 2020
0
0
201
Poezie v próze

Hlad

Udrž mě v teple.
Udrž mě v bezpečí.
Drž mě v náručí.
Tvoje tvář přitisknutá na mojí.

03. 10. 2020
0
0
225
Volné verše

Nemám odpověď

Řekni, co po mně ještě chceš.
Řekni, co ještě potřebuješ.
Je záhada, jak se může svět hroutit a stále stát na místě.
Přál by sis pít moje slzy.

02. 10. 2020
2
3
235
Poezie v próze

Nikomu nepatřím

Můj život mi nepatří.
Odpusť mi, ale beru si ho zpět.
Je to moje rozhodnutí.
Jediná možnost.

01. 10. 2020
2
3
226
Miniatury prozaické

V bolesti

V jisté dávce bolesti je ukrytá nepopsatelná nádhera. Když ale v životě překročí určitou hranici, když neodchází, ale setrvává, otupí se. Zmizí její krása. Zůstane někde v pozadí.

29. 09. 2020
3
3
214
Miniatury prozaické

Kód

Chtěli bychom, aby nás někdo rozklíčoval, protože sami to nesvedeme. Někdy si říkáme, že jsme jenom prázdné schránky, ale to proto, že naše city otupěly. Bolest nás totiž nikdy neopouští. Je s námi od první křivdy, od prvního poznání, jak dokáže být svět a lidé v něm krutí.

28. 09. 2020
4
4
194
Miniatury prozaické

Přátelé

Všichni moji přátelé zestárli. Oddělili se i se svými životy. Jaký má ještě význam moje jméno. Každý rok, každý den se stávám novým člověkem.

27. 09. 2020
4
3
244
Miniatury prozaické

Odpusť mi

Odpusť mi, že ti nejsem dobrým přítelem.
Odpusť mi, že tu pro tebe nejsem, když potřebuješ.
Odpusť mi, že myslím jen na sebe.
Odpusť mi, že jsem tě postavil do stejné role jako všichni ostatní, ale já nedokážu… já se nezvládnu změnit.

26. 09. 2020
4
3
241
Miniatury prozaické

Zkouším být tebou

Neustále ti lžu.
Ty mně taky.
V tom bude asi ta potíž, že naše lži nejsou synchronní.
Vážně jsem se snažil usnout, ale některé faktory mi nedovolí zavřít oči.

22. 09. 2020
6
2
294
Volné verše

kdy to skončí...

v zemi nočních můr jsem byl… lásko lásko lásko udržuj rytmus
nechal jsem tě spadnout do hlasové schránky kde přebývá kousek štěstí vleklé dny plné strachu z budoucnosti
přílivová vlna brouci hrající si v trávě uklidňující opar
nevidím život

20. 09. 2020
2
4
235
Volné verše

Nezlob se

Nikdy jsem si nemyslel, že budu nahrazen. Myslel jsem, že se nakonec sám sobě vrátím, ale ten člověk už neexistuje. Všechno, co se stalo, se zapsalo do mé DNA. Sbohem, je čas smířit se s pravdou.

13. 09. 2020
4
3
180
Miniatury prozaické

Čekání

Moji démoni jsou skuteční. Chutnají skutečně, když líbám jejich duši. Je tady peklo nebo zapomnění. Čekám na smrt.

12. 09. 2020
4
5
193
Volné verše

123

Jedna, dva, tři. Zažehni jiskru v srdci. Elektrický proud proudí žilami. Stojíme před koncem světa.

10. 09. 2020
2
1
176
Miniatury prozaické

Růžové brýle

Chybí mi můj úsměv.
Chybí mi mé naděje.
Ze všeho, co dělám se postupem let stává stereotyp i ze psaní a to je něco, co mě ubíjí. Kam se vytratila ta dřívější vášeň.

07. 09. 2020
5
6
282
Miniatury prozaické

Friendzone

Můžeme zůstat přáteli.
Vodka pálí v krku.
Zahulený pokoj.
Tělo svírá separační úzkost.

23. 08. 2020
4
4
271
Volné verše

Bezpečí

Sedím na lavičce.
Všichni kolem mě opouštějí.
Nastupují do šalin nebo pokračují v cestě.
Jenom já tu zůstávám a kouřím jednu za druhou.

19. 08. 2020
7
5
339
Miniatury prozaické

Abych zapomněl

jedna věta
hromady slov
věřil jsem, že se vrátíš
že se vrátíš zpátky ke mně

18. 08. 2020
6
6
499
Smíšené verše

My2

Sněhová srdce.
Ruka držící klíč.
Zahrady ležící ve lžích.
Záhady zametené pod koberec.

17. 08. 2020
4
3
347
Smíšené verše

Nestojím o problémy

Nechci s tebou dokola řešit svoje věci.
Nechci, abys o mně cokoliv věděl.
Nechci se s tebou patlat ve svých sračkách.
Přestaň mluvit.

16. 08. 2020
4
6
327
Miniatury prozaické

...

Někdy je potřeba vytvořit si vlastní svět, byť vám možná lže, byť možná lžete sami sobě, ale pokud nikdy neztratíte z dohledu dveře zpátky do reality…, nic se nestane. Nikdo nemůže žít stále jen realitou. Někdy je potřeba ztratit se ve vlastním světě a uzdravit se.

15. 08. 2020
5
6
216
Citáty

Kruhy

Jsem v kruhu, jsem v kruhu, jsem v kruhu. Nemá cenu dělat další krok. Nemá cenu se o něco pokoušet. Síla.

14. 08. 2020
9
7
269
Volné verše

Možná...

Možná není všem souzeno splnit své sny.
Možná jen já nevím, jak naložit se životem.
Možná jen nevím koho milovat.
Snažím se ti lhát, ale ty mě vždy odhalíš.

04. 08. 2020
4
5
365
Miniatury prozaické

Johnny

Dost často mluvíš o svém bývalém.
Když jsme spolu nedíváš se na mě zrovna jako na osobu, kterou miluješ.
Zajímalo by mě, jak by ses díval na něj.
Přijdu si pouze jako náplast na bolest, ale kdo zalepí tu moji.

01. 08. 2020
3
2
271
Miniatury prozaické

Špilberk

Poslední jarní slunce laskají mraky.
Stékáš do mě.
Stromy nad námi.
Zamlžené oči.

30. 07. 2020
2
5
252
Miniatury prozaické

Ztráta času

Měl jsi pravdu, rozbité sklo pořezalo duši.
Jaká náhlá ztráta ideálů.
Vyrval si diamant z ohořelé hrudi.
Černá se nikdy nevymyje, měl jsi pravdu.

27. 07. 2020
6
4
424
Miniatury prozaické

Prázdné místo

Chybí mi společné večery.
Chybí mi dlouhé rozhovory po telefonu.
Nemám o tobě žádné nové zprávy.
Doslova jsi zmizel z povrchu zemského.

23. 07. 2020
4
5
400
Miniatury prozaické

Chléb

Co jsem komu udělal.
Proč jsem byl zvolen k tomuhle životu.
Proč se snažím zrychlit svůj pohyb ve smyčce.
Nikdy to nevyjde.

19. 07. 2020
3
5
296
Miniatury prozaické

Sérum pravdu

Probudil jsi ve mně černou díru.
Chci víc, ale nemůžu tě získat.
Potřebuju, abys mě přenesl, přes tohle období.
Kde je ti asi konec.

18. 07. 2020
5
5
366
Miniatury prozaické

Kdo já jsem?

Nikdy bych nedokázal vyplakat tolik slz, aby vyplavily všechnu bolest.
Nedostalo se mi satisfakce.
Jsem ztracený ve světě bez začátku a konce.
Ve světě, kde vše pohltily těžká oblaka.

06. 07. 2020
3
4
322
Miniatury prozaické

Mami!

Tvoje traumata zatížila můj dech.
Tvůj strach se vetkal do mých tkání.
Úzkost propíchla srdce. U tebe pod srdce, jsem všechno vsákl jako houba.

01. 07. 2020
4
6
472
Miniatury prozaické

Oceán

Asi bych měl odejít, ale nemůžu se od tebe odtrhnout.
Tahle chvíle by mohla trvat věčně a stejně by se mi neomrzela.
Tep rychle pulzuje.
Čím to asi bude.

28. 06. 2020
5
8
404
Miniatury prozaické

Sobota

Celou sobotu jsem prožil sjetej.
Snažil jsem se vystřízlivět, ale mám strach, co bych cítil.
Celou sobotu jsem tlumil úzkosti.
Co je pro mě nejlepší.

23. 06. 2020
3
4
268
Miniatury prozaické

Ležíme na zemi

Ležíme na zemi.
Na sobě mám jeho pocákaný tričko.
Na krku otisky prstů.
Hlavu mám položenou na jeho rameni.

22. 06. 2020
6
7
512
Miniatury prozaické

Odvrácená tvář euforie

Držím ji v rukou.
Pulzuje.
Elektrizuje.
Dvě lesklé zorničky.

16. 06. 2020
9
6
476
Miniatury prozaické

Modrý odstín

Slunce chytilo modrý odstín.
Z jeho úst se valí oblak kouře.
Na jazyku cítím slanou chuť.
Víská mě ve vlasech.

07. 06. 2020
4
2
358
Miniatury prozaické

Doteky

Vpíjím se do tebe.
Jsem připraven na všechno, co přinášíš.
Žádná droga tě nemůže nahradit.
Žádná není jako ty.

06. 06. 2020
9
8
513
Miniatury prozaické

Tak to má být

Můžeš změnit barvu mých vlasů.
Můžeš změnit barvu mých očí.
Můžeš mě natřít jakoukoliv barvou, ale já nikdy nebudu jako ty.
Byly časy, kdy jsem chtěl splynout s davem, ale pravda je, že budu vždycky vyčnívat.

31. 05. 2020
5
8
438
Miniatury prozaické

Je to jen konec

nenávidím tě
ale sebe ještě víc
je to jen konec
je to jen konec světa

27. 05. 2020
5
5
380
Volné verše

Nejistoty

Co by se stalo, kdybys zjistil, že se tě bojím.
Zneužil bys mého strachu.
Co by se stalo, kdybys dohlédl na dno mé hlavy.
Zůstal bys ve vakuu.

25. 05. 2020
3
3
342
Miniatury prozaické

Vůně šeříku

Je příliš pozdě.
Zavírám dveře.
Neslyším tvůj hlas.
Neslyším pochyby.

24. 05. 2020
8
10
498
Volné verše

Vyznání

Nikdy jsem moc nechápal oslavy výročí, ale teď vím, že je potřeba oslavit každý rok, kdy jsme zůstali pohromadě. Nepojí nás stejná krev, ale volba. Děkuji za každý den, který strávím ve tvé blízkosti. Byl to boj.

16. 05. 2020
6
11
579
Miniatury prozaické

Přetrvá

Ze školy jdeme ke mně domů.
Cestou lemovanou šeříky.
Blížíme se k bodu zlomu.
Cestou šermujeme klacíky.

09. 05. 2020
7
9
782
Vázané verše

Srpen

Charakter v rychlosti opouštíš.
Ztrátu ideálů připouštíš.
Je otázkou, kdo z nás mluví příliš,
ale vím přesně kam slovy cílíš.

27. 04. 2020
4
6
443
Vázané verše

Miluju tě

Můžeme předstírat, že jsi nikdy nevyslovil ta dvě slova.
Kde najdu nejbližší úkryt.
Chci se schovat před celým světem.
No, vlastně hlavně před tebou.

24. 04. 2020
11
11
577
Miniatury prozaické

Padlí

Na vyhřáté střeše ležím.
Oči široce roztažené.
Náš svět přepečlivě střežím
i přes hranice narušené.

19. 04. 2020
5
4
509
Vázané verše

Blízko

I po těch letech se tříštím ve tvém objetí.
Máš nade mnou moc, i když se lecjak bráním.
Nepoznám, jestli jsi kouzlo nebo prokletí.
Proto se hodlám vyvléct dřív, než se zraním.

15. 04. 2020
12
7
474
Vázané verše

Kůra

Kořeny rukou odkryté.
Obnažené roky života.
Myšlenky v kůře zaryté.
Kde se nachází jistota.

06. 04. 2020
10
6
631
Vázané verše

Chaos

Zjizvená, ukradená tvář.
Zfanatizované oči.
Není koho následovat, jenže tělo je neklidné.
Škoda, že sochy neumí mluvit.

05. 04. 2020
7
4
408
Volné verše

Myšlenky na dobrou noc 2

Takhle snaha nevypadá. Je pravda, že jenom tak proplouvám životem jako ty mraky nade mnou, jenže jsem nikdy nedostala pořádný impulz. Cítím, že jsem v pasti. Musím se udržet v bezpečí, a proto nemůžu udělat krok do neznáma.

04. 04. 2020
3
3
256
Povídky

Blíženci

Celý život se toužíme stát uměním,
ale stále jsme pouhý výplod fantazie.
Koho mi připomínáš svým vzezřením.
Máš pravdu, pouhý výplod nostalgie.

02. 04. 2020
5
3
358
Jen tak pro radost

Dezinfekce

Kapka po kapce zaplňuje prázdný prostor.
Bublinky pěny ve vaně pozvolna praskají.
Ve vzduchu visí cáry kouře.
Rozpuštěné vlasy zakrývají šíji.

30. 03. 2020
5
8
533
Volné verše

Barvy a odstíny mezi

Opouštíš vrakoviště.
Tlačím na pilu.
Beru baseballovou pálku.
Hodlám z tebe vymlátit lásku.

29. 03. 2020
4
4
316
Miniatury prozaické

Lotos

Lotosový květ ve vaně.
Praskliny na zdech narychlo zalátané.
Roluješ kůži.
Stahuješ obraz nového tisíciletí.

26. 03. 2020
2
0
290
Volné verše

Zapomenout

Definitivně jsem uzavřel naši kapitolu.
Náš společný příběh.
Dost často na tebe myslím.
Vzpomínám, jak mi s tebou bylo, ale konkrétně na tebe už nemyslím.

24. 03. 2020
5
7
384
Miniatury prozaické

Plevel

Dívám se do zrcadla a nepoznávám tvář, na kterou se dívám.
Je na ní znát zub času.
Nechápu, jak jsem přežil všechny ty roky, výzvy a nepřízeň osudu.
Nechápu, jak jsem mohl každý den bojovat s vlastními myšlenkami.

21. 03. 2020
4
5
328
Miniatury prozaické

Myšlenky na dobrou noc

Nemůžu spát. Dneska to na mě všechno padlo. Jdu k oknu. Měsíc je skoro v úplňku.

19. 03. 2020
3
6
389
Povídky

Vzpomínka

Pořád dokola se mě ptají na jednu a tu samou otázku.
Neznám na ni odpověď.
Neustále mě pozorují, ale takovým pohrdavým pohledem.
Dokonce i dospělí.

15. 03. 2020
6
5
437
Miniatury prozaické

Rub a líc

Na pár týdnu se vracím do apatickýho stavu.
Všechny city, který ktobě projevím budou lež.
Ale až přeběhne pár týdnů, přijdu ksobě.
Všechny emoce se probudí, spolknou mě a já se budu topit ve všem tom zmatku.

09. 03. 2020
4
7
461
Miniatury prozaické

OCD

Už zase se to stalo.
Už zase jsem spadla do světa, který jsem se snažila vymazat.
Už zase stíhám vlastní stín.
Zase bojuji starými zbraněmi, ale ne moc úspěšně.

05. 03. 2020
5
7
490
Miniatury prozaické

Silueta

Řekni, miloval bys pouhou siluetu.
Ztratil jsem vnitřek.
Zbyl jen obrys.
Všechno se tak nějak dostalo do automatického chodu.

28. 02. 2020
5
9
456
Miniatury prozaické

Prachové částečky

Pozoruji radost, ale ten pohled mě nečiní šťastným. Místo toho přímo v mém nitru hloubí studnu.
Je těžké být nešťastný z cizího štěstí, ale mé podvědomí okamžitě najde všechny uložené složky s křivdami, které jsem zažil.
Je obtížné vůbec jít, natož přejít z jednoho břehu na druhý, když vás stále zatěžuje křivda.

24. 02. 2020
4
10
464
Miniatury prozaické

Vzdálenost

Nevím, co se stalo, ale z ničeho nic přišel zlom a my dva už si nejsme tak blízcí.
Stalo se snad něco o čem nevím.
Často se v myšlenkách vracím do minulosti a hledám příčinu našeho odcizení.
Ale možná jsem tě jenom přestal bavit.

22. 02. 2020
4
6
470
Miniatury prozaické

Ty

Občas mi stále chybíš.
Po našem rozchodu jsem tě… , ale po nějaké době oceňuji nekomplikovanost našeho vztahu.
Poznávat nové životy může být matoucí.
Ale tebe, nás, naše reálie jsem znal jako svý boty.

19. 02. 2020
10
16
760
Miniatury prozaické

Error

Je mi to líto, ani nevíš jak.
Chtěl jsem, aby naše propletené prsty něco znamenaly.
Chyba není v tobě.
Mohl bys být ten pravý, ale já nic necítím.

15. 02. 2020
3
4
401
Miniatury prozaické

Pírko

Neotevřu oči, dokud bude sklenice plná.
Nechci to tady vidět střízlivýma očima.
Nechci, aby moje tělo za střízliva cítilo jeho doteky.
Ale až se dostanu na dno, bude mi líp.

09. 02. 2020
1
8
469
Miniatury, hříčky

Balanc

Nárokoval sis mě.
Měnil jsi moje chování.
Vykrádal jsi moje sny.
Musel jsem se od tebe nejprve vzdálit, abych pochopil, co se vlastně děje.

05. 02. 2020
7
13
641
Volné verše

tři hodiny ráno

tři hodiny ráno
noc ještě nekončí
taxík kolébá mladou duši
tři hodiny ráno

03. 02. 2020
5
6
505
Miniatury, hříčky

Věčnost

podplouvám
pod kamenným mostem
pod černošedým nebem
na loďce

02. 02. 2020
5
9
580
Volné verše

Kapitola 3: Matka

Sedám si k jídelnímu stolu. Přede mnou stojí hrnek s už studeným čajem. Všechno už mám sbaleno, jenže matka si se mnou chce ještě promluvit.
„Jak se vede.

01. 02. 2020
5
5
365
Ostatní nezařaditelné

Emoce

Krouží po obloze.
Všechny ty pocity.
Září bledě růžovým, fuchsiovým a blankytně modrým světlem.
Sedím pod nimi.

29. 01. 2020
5
9
562
Smíšené verše

Kapitola 2: Zatmění

Sedím vkřesle naproti oknu. S hrnkem čerstvě umleté kávy vruce pozoruji východ slunce. Už dlouho jsem nepociťoval takový klid.
„Co tu blbneš tak brzo.

27. 01. 2020
2
2
311
Próza na pokračování

Dekáda

Čistím duši.
Čistím mysl.
Držím hlavu ve vzduchu a vzduch uvnitř plic.
Přicházím o nejkrásnější součást mládí a dávám sbohem celé dekádě a lidem, kteří ji naplnili.

24. 01. 2020
8
10
554
Miniatury prozaické

Upřímnost

Přicházím do své oblíbené kavárny. Rozhlédnu se a zahlédnu Alici. Už na mě čeká. Zvedá se od stolu a jde mi naproti.

16. 01. 2020
7
7
475
Próza na pokračování

Součást světla

Nejsem schopna čelit svým strachům.
Nejsem schopna odejít, ale ani zůstat.
Chystám si vstupenku do prázdna.
Nebyla jsem schopna žít podle dogmat a doktrín.

06. 01. 2020
6
9
522
Miniatury prozaické

Papírové vlaštovky

Vydechuji dým do modrého světla.
Obloha padá k zemi jako papírové vlaštovky a kostry se třesou zimou ve svých hrobech.
Stékám po chodníku.
Všechny barvy se mísí v blátivou šeď.

02. 01. 2020
6
11
529
Volné verše

Iluze

1. Nikdy jsem neměl nikoho extra rád. Naposledy svou matku. Vždycky, když šla ráno do práce, pozoroval jsem ji z okna a brečel, ale postupem času mě to pustilo.

30. 12. 2019
3
6
528
Miniatury prozaické

Zamilovaný

Včera jsem na tebe myslel před spaním.
Když jsem s tebou, všechny problémy zmizí, ale pak se vrátím mezi vychladlé stěny svého bytu a celý svět na mě spadne.
Strávili jsme spolu celý den, ale pak jsem se ocitl sám v posteli a začal přicházet k sobě.
Nevím, co se to se mnou děje, ale začínám k tobě něco cítit a mám z toho neskutečný strach.

26. 12. 2019
3
3
398
Miniatury prozaické

Druhá strana

Udělal jsem všechno správně a stejně mi není líp.
Nechápu, kde se bere všechna ta temnota.
Je mi záhadou odkud pramení.
Nikdy jsem se nevzdal, ale tohle je nejtěžší období, kterým jsem, kdy procházel.

17. 12. 2019
4
6
380
Miniatury prozaické

Otevři hruď

Výběr

Otevři svůj hrudník.
Vím, že jsi byl zraněný a teď se bojíš, ale už nemusíš žít o samotě.
Chyť mě za ruku, vytáhnu tě z prázdnoty.
Budu s tebou až do konce světa.

12. 12. 2019
8
11
669
Miniatury prozaické

Osobní peklo

Pozoruji, jak se má existence rozpadá.
Drolím se do prázdna.
Ještě nikdy jsem neměl takový strach.
Strach ze zániku vlastní existence.

09. 12. 2019
6
9
511
Volné verše

Hurikán

Balancuji na okraji černé díry.
Kolem mě se v rytmu srdce stahují stěny.
Naslouchám čtyřem hlasům, přičemž každý prosazuje jiný názor.
Ztrácím balanc.

02. 12. 2019
3
4
332
Miniatury prozaické

Rodinná oslava

Celá rodina sedí u stolu.
Všichni jí, vedou živou debatu, smějí se nebo si něco šeptají.
Jen bratr a jeho přítelkyně potichu sedí vedle sebe s očima přišpendlenýma k prostírání.
Je patrné, že se tu necítí dobře, ale nikdo si jich nevšímá.

29. 11. 2019
1
2
257
Miniatury prozaické

Monolog k obsesi

Posouvala jsi hranice tak dlouho, až jsme se ocitli na samém okraji světa.
A víš co.
Mám tě dost.
Už se nepohnu ani o milimetr.

27. 11. 2019
3
5
396
Miniatury prozaické

Spřízněná duše

Proč nic nemůže být jako dřív.
Proč my dva nemůžeme být takoví jako dřív.
Myslel jsem, že se lidé nemění, ale teď tu stojíme naproti sobě a já tě nepoznávám.
Říkáš, že bychom měli zapomenout na rány, které jsme si navzájem způsobili, ale nevím, jestli by to pomohlo.

25. 11. 2019
4
21
605
Miniatury prozaické

Podél kamenné zdi

Kráčím podél kamenné zdi.
Moc bych se chtěl zastavit, ale nemůžu, protože potom by mě zavalila lavina potlačované bolesti, a to nemůžu dopustit.
Stala by se ze mě odjištěná bomba, nebezpečná sobě i okolí.
Míjím znechucené tváře.

22. 11. 2019
3
6
402
Miniatury prozaické

Z druhé perspektivy

Vycítil jsem tvou nejistotu a chopil se příležitosti.
Potřeboval jsem polechtat ego a takoví koloušci, jako ty, jsou k tomu stvořeni.
Sice jsme si psali dva týdny, ale uvědom si, že jsme si jenom psali.
Nemám k tobě žádnou citovou vazbu.

18. 11. 2019
3
7
428
Miniatury prozaické

Jednadvacet let

Chyboval jsem a ublížil si.
Chyboval jsem a ublížil ostatním.
Ale poučil jsem se.
Vzal jsem život do vlastních rukou a změnil se.

16. 11. 2019
4
9
597
Miniatury prozaické

21. století

Výběr

Jsem děvka 21. století.
Zaprodávám se penězům.
Zaprodávám se stylu.

11. 11. 2019
23
33
2525
Miniatury prozaické

Posedlost

Výběr

Chybíš mi čím dál víc, ale nemůžu to přiznat, protože nikdo nechce kluka, co se vtírá.
Vzdaluješ se mi a já nevím, jak tě získat zpět.
Chtěl bych ti napsat, miluju tě, ale to bych tě vyděsil, tak zůstávám u kontrolování tvých sociálních sítí.
Nosím oblečení, které tu po tobě zůstalo.

07. 11. 2019
5
13
641
Miniatury prozaické

Půl

Slzím na zadním sedadle.
Okénkem koukám na jeho vzdalující se tvář a s vědomím, že ztrácím nejlepšího přítele, přicházím o sebejistotu.
S vědomím, jaké bylo necítit se osaměle, jedu vstříc nekonečnému tunelu.
Spolu s ním přicházím o kus sebe.

04. 11. 2019
6
8
542
Miniatury prozaické

Ovlivněný

Nervózně čekám odkud se zase vynoříš.
Jen zaslechnu tvůj vtíravý hlas, celé mé tělo ochromí.
Asi bych ten stav mohl směle označit za agónii.
Podsouváš mi myšlenky.

02. 11. 2019
4
6
512
Miniatury prozaické

Nebaví mě/Jsem unavený

Nebaví mě nahánět chlapy.
Nebaví mě nahánět lajky.
Nebaví mě nahánět lásku.
Nebaví mě nahánět sebeúctu.

01. 11. 2019
4
11
547
Miniatury prozaické

Hry

Je snadné položit mě na lopatky.
Je snadné vzít mi vítr z plachet.
Ale co když udělám to samé tobě.
Jak se budeš cítit.

28. 10. 2019
4
7
467
Miniatury prozaické

Nejsem zamilovaný

Byl jsem tak unavený z hledání pocitu zamilovanosti, že jsem prospal půlku z těch dvou let.
A teď, když je konec.
A když není co ztratit, už se nemusím přemáhat nebo ze sebe něco dolovat.
Cítím úlevu, že je to pryč.

24. 10. 2019
7
11
655
Miniatury prozaické

Kde jsou ty časy?

Kde jsou ty časy, kdy stačilo, aby mě osud udeřil jednou.
Kde jsou ty časy, kdy přátelství nemělo konce.
Kde jsou ty časy, kdy nás nová hračka udělala šťastnými.
Kde jsou ty časy, kdy jsme se mohli z noční můry probudit.

21. 10. 2019
4
9
555
Miniatury prozaické

Těžko uchopitelný

Výběr

Možná jsem těžko uchopitelný, ale že nejsem podle tvých představ, není má chyba.
Pomohl jsi mi najít hlas a já už se zkrátka nebojím ozvat.
Pro tebe asi nevítaná změna, pro mě obrození.
Nedokážu být dál s někým, kdo má potřebu ovládat všechny a všechno.

14. 10. 2019
8
10
755
Miniatury prozaické

Strach

Bojím se života.
Mám strach z lidí.
Nevím, co budu pohledávat na bitevním poli bez pořádného brnění.
Ale ty jsi mi dodal odvahu čelit armádě sám za sebe.

10. 10. 2019
14
19
1131
Miniatury prozaické

Ztracené přátelství

S Jolanou jsme se poznali na střední škole. Ze začátku jsem se jí trošku stranil, protože hned za první dva týdny si kolem sebe vytvořila takové menší panoptikum všech možných outsiderů a já mezi ně nehodlal patřit, ale jednoho zimního rána se všechno změnilo. Přijeli jsme do školy, čekali na praxi a v tom do šatny přiběhla spolužačka, aby nám oznámila, že příštích šest hodin strávíme s všeobecně „oblíbeným“ mistrem. Jolana řekla, že na to kašle a jede domů.

03. 10. 2019
3
8
558
Miniatury prozaické

Černá díra

Ranní paprsky projely mým tělem a rozdělily ho vedví.
Z obou mých částí začala vytékat rudá míza.
Zaplavila celý pokoj.
Vytékala ven na ulici.

01. 10. 2019
4
5
548
Volné verše

Kus kůže

Ležíš na dně hrobu.
Postava stojící nad ním bere do rukou lopatu a začíná tě zahazovat sněhem.
Ve snaze setřást ho zobličeje otočíš hlavu ke straně.
Spatříš jeho spící tvář položenou na saténovém povlečení.

26. 09. 2019
4
5
419
Volné verše

Vyrostl jsi

Tvůj svět praská ve švech stejně jako oblečení, které máš na sobě. Vyrostl jsi. Vyrostl jsi ze všech uměle vykonstruovaných dramat, ze všech polyesterových hader, jednoduchých sloganů, z plastů na jedno použití (z lidí, co tě mají na jedno použití), z lásky až na věčnost. Dokonce jsou ti malé i všechny škatulky.

22. 09. 2019
8
9
638
Úvahy

Příběhy

Mladý bojovník, ve stříbrné zbroji římského typu, skáče šipku přímo do oka tornáda. Jednotlivé vzdušné proudy si odlamují kousky uhlí z jeho těla. Snad jeho oběť nebude zbytečná.
Procházím sněhovou bouří.

17. 09. 2019
4
2
346
Volné verše

Archiv

Sjíždíš po eskalátoru do přízemí.
Doufáš, že tam najdeš svoji zlomenou páteř, možná i poutníka, co tě obral o poslední zbytek lidství.
Po chvilce bloudění najdeš bublifuk, který jsi ztratil jako malý.
V té chvíli si vzpomeneš, že už jsi měl být dávno někde jinde.

13. 09. 2019
3
3
466
Volné verše

Malý svět

Klečím na kolenou a sbírám z podlahy střepy, které po sobě nechal jeho hrnek. Nechtěl jsem s ním mrštit o zem, ale když mě popadl takovej vztek. Pořád mi to nějak nedochází, ani jsem se nešel rozloučit. Viděl by, jak moc se bojím samoty.

10. 09. 2019
3
4
401
Miniatury prozaické

8+1

8.
„Tak tady jsi. “„Potřeboval jsem cigaretu. Pořád s tím mám trochu problém.

04. 09. 2019
6
4
482
Volné verše

Cukr

Dnešní snídani do postele ber jako poslední sbohem.
Proč.
Víš, jak jsi mě těmi výroky ztrapnil.
Nenechám se tebou stáhnout ke dnu.

30. 08. 2019
5
4
525
Volné verše

Houpačka

Každý den začíná nová válka a po jeho konci stojím na hraně půlnoci, tváří v tvář měsíci, jež je mi na dosah… stejně jako den předtím a ten den předtím a ten den před ním.
Schází dolů ze schodů ve své haute couture róbě.
Nikoho netrápí, že nás nechala čekat 15 minut, právě naopak.
Doslova hltají její velkolepé entrée.

28. 08. 2019
3
2
495
Volné verše

Letní láska

Je tak snadné milovat v létě se vší tou odhalenou kůží a krátkými vlasy.
Jsme v klubu, a zatímco já se opodál bavím pohledem na těla svíjící v křeči pod tíhou techno beatů, ostatní vyrazili hledat svá očekávání.
Upoutal mě tvůj úsměv čnějící nad davem náznakem bezprostřednosti.
Zničehonic se přibližuješ s legračním tikem v ramenou.

26. 08. 2019
2
2
497
Volné verše

Fontána

Zabouchl jsem za sebou dveře od jeho bytu a v ten okamžik jako by přivřely jednu moji část.
Vešel jsem do rozpálené betonové zástavby, celý vyděšený z pocitu, který se začínal rozlévat krví.
Teď vím, že jsem se měl vrátit.
Zaspamoval mi hlavu otázkami začínajícími slovem: Co…

20. 08. 2019
8
6
570
Miniatury prozaické

Vrávorám

Vrávorám v jeho objetí.
Opravdu mě miluje, nebo jsem poslední naděje.
Nechci být volba, ale nutnost k přežití.
Vstávám z postele.

18. 08. 2019
2
3
483
Volné verše

I přes ticho

Když jsme se poprvé setkali, zvonil jsem na zvon uprostřed vánočně nazdobeného náměstí s přáním, aby ses zamiloval.
Teď po dvou letech spolu stojíme na křižovatce promoklí bouřkami.
Zasažení blesky.
Pocuchaní hurikány.

16. 08. 2019
6
6
526
Volné verše

Mele pantem

Obleč si ty sváteční šaty. Je jedno, jak se v nich cítíš. Jen hezky zapózuj. Nechceš udělat mamince radost.

14. 08. 2019
8
9
800
Volné verše

Dozvuk euforie

Něčí slzy na mém těle se třpytí ve světlech neonů.
Noc začíná vykazovat známky únavy.
Houpu se nad cestou v objetí.
Míjím světlo.

12. 08. 2019
6
5
567
Volné verše

Dvě hvězdy

Táhneme se vzájemně k zemi.
Dvě hvězdy vyhasínající závislostí.
Poprvé po staletích prožitých vedle tebe cítím strach.
Nejsem připraven zaniknout.

06. 08. 2019
9
10
593
Volné verše

Hladoví

Dotkni se klíčních kostí. Jen jeden dotyk. Tělo září a mysl utíká před můrami zrozených za denního světla.
Dej mi okusit tajemství.

04. 08. 2019
3
5
375
Volné verše

Intriky

Osamělé duše se páří.
Buď opatrný, nepleť se jim do cesty.
Řeknu pravdu, nejsi tak skvělý.
Žádný polibek nevyřeší včerejší kolaps na dálnici.

01. 08. 2019
9
13
609
Volné verše

Zůstaň v objetí

Pulzující město si bere těla trosečníků vyvržených na břeh.
Opakující se rituály jsou přístavem pro mě i mé přátele.
Věčné hledání obětí pašujících trochu pochopení.
Polibky probouzející unavená těla.

29. 07. 2019
5
2
550
Volné verše

Zeď mezi námi

Není to ideální. Pokud se k tobě chci dostat, musím zdolat ledovou zeď a když už si myslím, že povolila, lusknutím prstů je zpátky v celé své majestátní kráse. Je to vyčerpávající, nikdy nekončící snažení. Co by za ní vlastně čekalo.

25. 07. 2019
3
3
486
Volné verše

On

V noci se mu fluorescenční propiskou podepisuji na stehno.
Je mi tak blízký.
Nemůžu se nabažit pohledu na rysy tváře, zvýrazněné měsíčním svitem.
Pokládám ruku na jeho prsa a nechávám se konejšit sametovým tlukotem srdce, jež skrývá pod žebry.

19. 07. 2019
11
8
655
Miniatury prozaické

Přeměny

Přeměny. Co pro tebe to slovo znamená. Co bys chtěl být, kdyby sis mohl vybrat. Je to jen fantazie, nedrž se zpátky.

18. 07. 2019
2
1
493
Volné verše

Role

Někdy mám pocit, že nežijeme dost. Myslím dost intenzivně, dost vášnivě. Sleduji tě, jak cvakáš lístek v šalině. Sleduji, kam ti sjíždí oči.

15. 07. 2019
5
5
587
Volné verše

Muž hledá převahu

Po tvém bytě se pohybuji rychle.
Snažím se uniknout z tohoto mikrosvěta, kde se samota zasnoubila s pocitem izolace.
Na kůži mě začíná studit cejch ze starých časů.
Sedím plný dojmů nad tvým deníkem.

13. 07. 2019
3
0
692
Volné verše

Láska

Tvoje slzy dopadají na mé rozžhavené tělo. Dáme společně průchod bolesti. Taky máš takovou chuť křičet, když vidíš tenhle svět. Vyškrábeme se společně na kopec a mezi dvěma protilehlými červenými kříži budeme zpívat lví píseň.

10. 07. 2019
0
2
580
Miniatury prozaické

Hrnek s kafem

Stojím v kuchyni.
Stydne ti hrnek s kafem.
Čekám.
Kontroluji hodiny.

28. 06. 2019
2
4
449
Miniatury prozaické

Prosím

Za zvuků kastanět pláče v rohu náš spasitel.
Z očí mu kanou krvavé slzy.
Matka Maria ho bere do svých dlaní a pláče spolu s ním.
„Jak asi vypadá ten nejčernější den babičko.

26. 06. 2019
0
1
562
Miniatury prozaické

Oči

V tak úmorném vedru se mi snad vaří i krev v žilách.
Pulzuje mnou povědomý pocit.
Myslím, že vím, kdo je viník.
Shlíží na mě shora.

20. 06. 2019
5
6
753
Miniatury prozaické

Terárium

Byl jsem zavřen do proskleného terária a vystaven v expozici obludária.
Po zbytek života ke mně davy budou upínat znechucené pohledy.
Navždy už budu žít s cejchem zrůdy.
Můj osud mě nepřekvapuje.

17. 06. 2019
2
5
688
Miniatury prozaické

Polámaná žebra

Má cena za zásluhy byla jen symbolická.
Pusa od tebe byla také jen symbolická.
Měl jsem tušit, že něco není v pořádku.
Místo toho jsem běžel proti zdi.

12. 06. 2019
3
3
734
Miniatury prozaické

Za růžovým nebem

Svébytně ilustruješ moji krajinu.
Ruka nestačí tvým nápadům.
V pozadí se na sebe vrství smyčce, zatímco z ulice někdo volá tvé jméno.
Přecházím přes práh,pořád tam a zpátky.

12. 06. 2019
7
8
913
Miniatury prozaické

Vývoj

Světlo.
Svoboda.
Prášky proti úzkosti.
Myšlenkové mapy mapují strach.

10. 06. 2019
4
4
746
Miniatury prozaické
Nahoru