Hurikán

Balancuji na okraji černé díry. 

Kolem mě se v rytmu srdce stahují stěny. 

Naslouchám čtyřem hlasům, přičemž každý prosazuje jiný názor. 

Ztrácím balanc. 

Padám dolů a cestou vidím útržky citově zabarvených vzpomínek. 

Přicházím k sobě. 

Jsem mírně otřesený. 

Nechávám déšť smýt týdenní nečistoty. 

Hledal jsem sám sebe snad všude, kde se dalo. 

Teď mou rozháranou duši konejší hurikán. 

Nevím, jak dlouho ještě unesu prázdno existence. 

Vzhlížím k šedavým oblakům, které protrhávají tenounké paprsky. 

Přestalo pršet i vítr ustává, a přitom si ještě trochu pohrává s mými vlasy. 

Než vkročím zpátky do svého života, mám prosbu. 

Ukaž mi, kde dělám chybu. 

Potřebuji zpětnou vazbu. 

Dej mi prosím znamení. 

Snažím se očistit, ale marně. 

Snažím se dojít k cíli, ale nevím, jakou cestou se dát.

Teď už se přímo koupu ve zlatém světle. 

Všechno se zdá tak klidné a jasné, jako by vám někdo dal scénář k vlastnímu životu. 

Děkuji ti. 

Děkuji za šanci k životu. 

Děkuji za sny, které mi pumpují naději do žil. 

Zavírám oči a nechávám se pohltit okamžikem. 

Odevzdávám se ti. 

Vezmi si pýchu a zármutek nasbíraný cestou. 

Vezmi si mě. 

Jsem připraven.