Pan farář

Nikdo netluče zběsileji než Jindřich. Z kostela sv. Jindřicha a Kunhuty tlučou čtvrtou. A proč tak zběsile? Vždycky ve čtyři pan farář zamkne vrata, vybere pokladničku a vyrazí naproti do patisserie koupit zákusky a espresso. Na faře pak vybalí všechno to hořkosladké nadělení, pustí muziku, voodoo lounge, a nechá tančit dívku, které říká Kunhuta. Lačně polyká šlehačku boloňských věnečků a obdivuje bohatou tetuáž své „private dancer“, čte v ní jako v obrázkové bibli. Pak, jako pokaždé, nechá hříšnici ulehnout a vystrčit mohutné pozadí ke kříži na protější stěně. Přistoupí, něžně jí stáhne drobné kalhotky a zadívá se nevěřícně na ránu v jejím klíně. Jeho srdce se rozbuší zběsile jako zvon jeho kostela, povolí si kolárek a ještě naposledy se sám ohlédne ke kříži: čeká ho cesta k Bohu a nemůže si být jistý, zda se vrátí zpátky.   

Zimující cirkusáci

Na Letné zimují cirkusáci. V maringotkách, v tlustých svetrech u kamínek. V jedné Peppe, Ramona a jejich holčičky Rostlinka a Jejda. Z plecháčků voní kakao a karibská pálenka. A večer přijde strejda, žonglér Lamouche s krásnou trpaslicí Bibi. Ach, večer, to se bude válet pasiáns, pálenka poteče čůrkem a Rostlinka s Jejdou to budou sledovat tajníčko, každá jedním okem zpod peřiny.  

Bartoška jde Panskou

Panskou jde Bartoška. A jak tak jde, tváří se u toho pansky, jako ředitel téhle ulice. A rozhlíží se, hledá obdiv těch, co jdou právě kolem, ženské, co by šly do kolen. Musí přidat na výrazu a pospíšit si, k obědu už musí být zpátky v osadě Havranů.

Hlad

Vzala si do metra kus pizzy se zrajícím sýrem, Číňanka bez etikety. Ukusuje z páchnoucí placky, cestující kolem obracejí oči, někteří dokonce křiví ústa, jenže ani tyhle pokročilé lekce jedlici nevedou je změně stravovací praxe. Hlad je jako stroj, kterému sebevíc naléhavé gesto nezadře kolečka.