Miluji babiččiny příběhy - O nebezpečí hlasité hudby

                                                O nebezpečí hlasité hudby

Děda měl hudbu rád. Hrál na několik nástrojů a hezky zpíval. Ale rádio bylo na prvním místě.

V každé místnosti na chalupě bylo rádio nebo televize. Rád je opravoval a pak nahlas pouštěl.

,,Dobré ráno," přišel do kuchyně a pustil rádio.

,,Vypni to, hrozně to řve," protestovala babička, která má naopak ráda ticho.

,,Budu u snídaně něco poslouchat,"nedal se zastrašit, ale vzápětí odešel s chlebem v ruce a zavřel za sebou dveře.

Babička zatím začala vařit a pustila si digestroř.  Při  tom rachotu byl řev rádia zanedbatelný. 

,,Jdu zkontrolovat ten kus komína nad kotlem," sdělil děda do chodby, ale nikdo ho nemohl slyšet.

Nevěnoval tomu pozornost a v dílně si pustil další rádio. Pěkně nahlas.

Přistavil si štafle ke stropnímu okénku ( asi 2 metry nad zemí) a vlezl tam. Jak sebou mlel, aby se tam vešel, podkopl si štafle. To se ostatně dalo čekat.

Uvězněn v malinké půdičce v dílně za domem,  vystrčil hlavu z okénka a začal volat na babičku.

,,Maruš, pojď mi podat ty štafle!!!!" Mohl hulákat do ochraptění.  Babička, o 10 metrů dál, v kuchyni  za dvojími zavřenými dveřmi, s rachotící digestoří a na plné pecky hrajícím rádiem, byla stejně vzdálená, jako by právě přistála na Měsíci.

,,Pomoc," řval děda s hlavou vystrčenou do dílny.

,,Pomoc!!!! Já tady nechci umřít!!!!! Ječel ze všech sil.

,,Copak mě nikdo neslyší?!?! Hulákal marně s různými obměnami snad hodinu.

Otočit se a seskočit pozpátku se bál i když to nebylo vysoko. Nebyl už nejmladší.

A pak se na něj usmálo štěstí v podobě souseda, který na vedlejší zahradě zaslechl mezi břesknou dechovkou podivné zvuky.

Našel ochraptělého dědečka visícího hlavou dolů z okénka, přistavil štafle a zachránil mu život.

Pokud by se někdo naivně domníval, že to dědu z hlasité hudby vyléčilo, tak opravdu nikoli.

Ještě  to vylepšil o televizní Šlágr.

Pak to mělo grády!!!!!