Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

válka - muži - luční kvítí

03. 04. 2020
14
17
1062
Autor
Viviana Mori

nos vydřel strouhu do hlíny
zavanul  doušek mateří
 fialku nosilas
 šikmo za uchem
- tohle ti nikdy nevezmou
viď že ne?

bylo ti pět
táhlas za sebou koníčka na pole
jakoby nic -  za dne pod nebem
se vznáší roj lodí a hvězd
odkud je brali
když ne ze dna láhve?

štípala do prstů jinovatka včel
drsný zvuk žihadel  - táhl za klasy
pozor dej
dýchej zeminu
běž
pospíchej
vlasy splav v trávě
o krok dřív padni a bzukot  ti nevezme
fialku za uchem

drž koníčka - holčičko

nedutej

-

po létech  muži s kopyty
našli v tvé tváři protijed
- první z nich hrával mariáš
s fajfkou u rtů sliboval
loď a Glenna Müllera
vyhrával pod špičkou jazyka
 a ruka co neměl lechtala

druhý tě časem
učil touze  lemovat prstem od kotníků po stehna
vzory na tvých punčochách
třepeš se při polce jak vážka - říkal
 babička zase - ta holka má furt hlad!

třetí byl lékař
vědělas o něm  od otce
vyprávěl že tvého bratra
nezdržel matce před očima
jediný okamžik kdy planul zrak
zemřel už dávno 
-  odkašlal si
matčin zrak potom uplaval

čtvrtý si na tebe brával návod
- jak sestříhat s citem
 živý plot
přitom nezkřížit omylem pupeční dráty
co jsem to za otce
když ani nevím
jaké má dcera nosí boty?
 tam kde dnes máme kompost
někde spí králík
 a sestřička

pátý raději věnoval lásku kamenům
vytesal chalupu až do větví
po večerech tančil s milou vodkou valčík
a ráno odjížděl taxíkem do Prahy a řval
zatracený ženský

s matkou jste potom mohly sedět u kamen
hřát se
a ruku v ruce sbírat na schodech
mech po starých časech

sedmý má dodnes tvé oči
každý rok do plátna věnuje kus světa
podhradí, slunečnice,  Zlatou uličku, luka i Medník
a když si přivoníš

v mých vlasech dýchá jeho stín

-

nos dívčin dech vtiskl  do hlíny
zavanul doušek
kávy a tepla koláčů
- fialku strkáš za brýle
pijeme med
a včely bolí zdálky

ptáš se jich kam klopýtáme?
vidíš nás někdy?
 mami?


17 názorů

Děkuji tedy ještě jednou (asi se uděkuji :) ) , ona i jakási delší diskuze je známka toho, že jsem snad přece jen nenapsala nějaký zapomenutelný blud :) Je legrační, že ani nevím, co přesně znamená "cílené zanikání veršů", takže vlastně ani netuším, jestli mi o to šlo. (směju se :) )Sebereflexi mám myslím dostatečnou, ačkoli si v poezii věřím, už jsem ale leccos psala výše. Pokoušela jsem se za ta léta, co píšu, tvořit již v mnoha stylech, ono záleží, co mě zrovna pohltí. Kdybych si myslela, že to nebude ke čtení a byl by to jen můj osobní terapeutický výpisek (což se koneckonců nevylučuje, ale rozhodně to není jen o tom), tak bych to sem asi nedávala. Příště třeba napíšu něco kratšího a úplně jiného. V tom je to kouzlo. A snad i něco, co se třeba bude více líbit a2a2a :) 


a2a2a
05. 04. 2020
Dát tip

Nejsem si jistý, zda jsem poslal avízo.


a2a2a
05. 04. 2020
Dát tip

požadovaný záznam nenalezen:

K prvnímu odstavci tvé kritiky:  V zásadě souhlasím s tou výhradou, že mi nepřímo podsouváš, že autorku nutím k jakésimu požadavku přednostně vyjít vstříc čtenáři. Jednak, píšeme li i pro jiného, než vnitřního nebo blízkého čtenáře, a veřejná platforma Písmák jsou i další čtenáři, pak bychom měli mít a myslím si, že i máme, ctižádost naše emoce či prožitky sdělit nejen tak, aby jim bylo porozuměno, ale aby naplnily to, co se od poezie očekává i na straně čtenářské obce. Svátek slova. Musel jsem to napsat, protože si myslím, že autorka ve své spontánnosti nabízí i právě řadu hezkých obrazů, a je škoda, když jsou zahlceny. ***

K druhému odstavci:  Opět v obecné rovině mohu souhlasit, ale znovu se obávám, že mi podsouváš, že k něčemu nutím či jen směřuji k tomu, že pokud bude stručnější, bude čtenější. Nikoliv. Např. místní autor Zajíc Březňák rád píše dlouhé básně a často ho pochválím, Aššurbalit píše dlouhé básně specifického žánru a je co číst, bývalá redaktorka Elizabeth vydala sbírku, kdy celá kniha je ucelenou básní a je vynikající, a mohl bych pokračovat. Takže jednoduché pravidlo pro mne spočívá v tom, že na délce nezáleží, ale abych se mohl z četby radovat jako z poezie. Dlužno dodat, že právě zde v oblasti "amatérské" poezie se dlouhým textům tolik nedaří a nejen z příčin, které jsi správně označil. A u autorky vnímám, že právě její obraznost a poctivé emoce mají potenciál zazářit právě, jestliže budou kultivovány.***

K třetímu odstavci:  Ano, jsou i takoví čtenáři a tento způsob psaní i přijímání je legitimní. Ale to je na jinou diskusi, která se zde v minulosti mnohokrát odvíjela. Je to však třeba umět. Nejsem určitě sám, kdo si klade otázku,  zda dramatický, mnohonásobně menší počet  lidí kupující si poezii je jen produktem uspěchané doby či údajného cynismu. Myslím si, že autorka nepředstavuje způsob psaní o cíleném zanikání veršů, je představitelkou otevřené poezie***

Ke čvrtému odstavci: Odpověděl jsem již v třetím či druhém odstavci. Pro ilustraci dodávám, že např. autoři, jakými jsou třeba zde Irem či Rivka, nebo z trochu jiného rendlíku Zbora a Starej Rendl jsou příkladem, kdy četbu jejich veršů vnímám jako hudbu.  A neomlouvej se. Zaplať pánbůh za lidi, kteří nejsou jen planými čtenáři, zvláště pak, a to je tvůj případ, kdy jsou nejen slušní, bez postranních úmyslů, ale svým přístupem chtějí podpořit, povzbudit. Myslím si, že jednám stejně. Komentuji trochu rozsáhleji z 90% autory, kde vidím potenciál. A s respektem k odpovědnosti autorů samotných vypořádat se se zpětnou vazbou, která se jim dostává. Pokud nemají vnitřní sílu věřit sami sobě, což vůbec nevylučuje sebereflexi na podkladě zpětné vazby, pak je to jejich problém. O tuto autorku v tomto smyslu strach nemám.

 


Vždyť já vím.  Já jsem docela spokojená a ustálená.  Já už vidím jen ty růže a občas trny   :) 


PNZ: páni, to je skoro slohová práce! máš obdiv! :)

Viviano,  i já pokud k tomu mám co psát, napíši svůj názor a to neznamená, že bys měla hned něco upravovat. :-) Prostě je to můj pocit, moje momentální rozpoložení.  Každý z nějakého důvodu napíšeme něco, co se nás dotýká (někdy radostně, někdy bolestně) a píše se nám dobře, nehledě na délku nebo naopak strohost :-)A to neznamená, že je to špatně.

Každý máme období, kdy se nám líbí něco, o co bychom před třeba pěti léty ani nezavadili:-) A pak jsou díla, která se nám líbí stále bez ohledu na "vyspělost" a "zrání" :-)


Díky moc všem,  ale kratší sestřih mít nebude.  Max. to bude jako vždy,  že časem odstranim některá slova,  která mi budou připadat navíc.  Jinak ne,  co vy byste ubrali?  Co je navíc?  Možná to,  proč jsem tu věc vlastně psala. Nikdo neví,  pro mě to není zbytečné a věřím,  že jsou ještě lidé,  kteří delší věci čtou.  Samozřejmě pokud někoho nudím,  je ro věc jiná,  to se může stát,  že nejsem něčí šálek čaje.  Vždycky beru kritiku a snažím se z toho něco vzít,  ale svazovat,  mazat a zkracovat tuhle "báseň ,  nebo říkejme tomu jak chceme,   zkrátka nebudu.  Jestli ji někdo dočetl do konce,  jsem jen ráda.  To co nabízím čtenářům je myslím zřejmé.  Ale nepíšu na povel,  ani na zakázku.  Poslední měsíce se mi trochu změnil styl psaní a nalézám se v tom.  

A mockrát děkuji autorovi,  který má tak zvláštní nick,  že jsem si původně myslela,  že došlo k nějaké chybě.  Děkuji za tak dlouhý komentář,  který v sobě nese zajímavé otázky.  Jsem zvědavá,  jak to vidí a2a2a.  


Dát tip Viviana Mori

a2a2a: Ahoj. Dovolím si zareagovat na tvoji poznámku, snad to nebude vadit. „Až budeš víc věřit svému sdělení, že bude přijato čtenáři“... Přijde mi to jako zvláštní postoj. Věřit svému sdělení autor potřebuje kvůli sobě. A čtenáři, myslím si, nepřísluší posuzovat, jestli autor věří svému sdělení dost nebo málo nebo jak. Předpokládám, že autor píše pro svého „vnitřního“ čtenáře, který implikuje, jaký má autor v časech, kdy to píše, pohled na poezii. Jakým způsobem potřebuje psát. Myslet na čtenáře, na neznámého čtenáře, přichází podle mě až potom, co už text byl napsaný a kdy se na něj autor dívá „jinýma očima“ (i když to vlastně není pravda, protože to jsou pořád autorovy oči, které se snaží o jiné oči) a může ho všelijak upravovat, ale stejně, v žádné fázi úprav, by se neměl autor odklonit od toho svého vnitřního čtenáře. A taky to může být tak, že autor píše pro konkrétního čtenáře nebo pro „něco“, s čím je spjatý, a že ta skutečnost je pohonem jeho psaní a umožňuje tím ono potřebné, autentické sepětí s textem. Myslet ale na to, že psaní musí být přijato čtenáři, mi připadá nesmyslné a nakonec i škodlivé pro autory obecně. Navíc, neexistují žádní univerzální čtenáři, žádné univerzální čtení, které by rozhodovalo o nějakém přijetí nebo nepřijetí textu.

„...máš na to, aby si byla mnohem, mnohem stručnější“... Omlouvám se, ale adorace stručnosti mi taky připadá jako nesmysl. Stručnost nemusí znamenat kvalitu. Dobrý text může být stručný, jiný dobrý text může být ukecaný. Hlavně záleží na tom, aby text byl jednak jaksi „sám sebou“ a jednak v souladu s autorovým viděním světa, (a to i když zohledním všelijaké podvratné způsoby psaní). Jde o to, aby text byl svým jazykem, svým hlasem, a ten jazyk a hlas vůbec nemusí být stručný. Zvlášť u autorčiny poetiky, která, myslím, pracuje s příběhotvorností. Chci říct, že podle mě jde o přesnost, ale ta nemusí znamenat stručnost, ale spíš autenticitu toho hlasu básně, (který může být všelijak rozvolněný). Sice se často prohlašuje, že doba si žádá stručné texty, ale podle mě to není žádná záležitost doby, ale záležitost pohodlnosti nebo zvyku nebo preferencí některých čtenářů. Pořád se ale čtou i rozsáhlé spisy, i velmi nestručné básně, surreálná pásma, cokoli. Poptávka po stručnosti je sice hodně vidět, ale je nesmysl tomu přizpůsobovat svoje psaní. V podstatě jako bys, a2a2a, říkal, že kvalitní je to, co je přijato čtenáři, a přijato čtenáři je to, co je stručné (takže si to někdo může přeložit tak, že poezie má být soustava zábavných vícevýznamových hesel, nebo instantních mouder a líbivých poetických obrázků, které jsou stručné a mají potenciál na ozvěnu. A někoho taková představa může zbytečně ovlivnit a navést špatným směrem).

Myslím si, že autorčino „zanikání veršů“ může být záměr. Aby verš mohl v čtenáři doznívat, nemusí být ani stručný a nemusí na sebe ani upozorňovat. Naopak to, že ho autorka nechá zdánlivě zaniknout ve spleti dalších veršů a vjemů, může být svou vlastní estetickou hodnotou a může čtenáře ještě víc rozečíst, otevřít ho textu, než kdyby ty verše na sebe upozorňovaly.

Tohle píšu bez ohledu na to, jak na mě ta poezie zatím působí. Zatím si tam vidím dost nadbytečností a jakési přeslazenosti na mě, ale „něco tam je“, a hlavně mi nepřijde smysluplné do toho škrtat nebo vést autorku ke stručnosti, protože autorka má svoji vlastní cestu a přizpůsobovat se podivným požadavkům na stručnost by ji mohlo tak akorát zmást, nebo i táhnout špatným (tj. pro ni nepřirozeným) směrem. Omlouvám se, a2a2a, snad ti nevadí, že to tak píšu, nemyslím to zle. Ještě by mě docela zajímalo, jestli požadavek stručnosti máš na současnou poezii obecně, nebo si nacházíš nějaké výjimky, kde naopak oceňuješ nestručnost, nebo prostě, jak to vidíš.


kouzelná_květinka
03. 04. 2020
Dát tip atkij, Gora

jako by mi to něco... :-) to už je podruhé :D

a taky by jí slušel kratší sestřih :-)


K3
03. 04. 2020
Dát tip

Já mám balady rád, zvlášť když je zpívá můj oblíbený americký básník, který nedávno vydal nádhernou sedmnácti minutovou baladu o americe 60let. Tvé básně mi ho připomínají. Rád je čtu. Tady by tomu možné víc slušel semknutější tvar.


ráda jsem četla.*/*****


lawenderr - moc díky, potěšilo mě to, že právě s tebou má slova komunikovala! Snaží se o to! :)Helen, v pořádku, rozumím tomu, v pořádku a děkuju :)


Vivianko, s dovolením, připojuji se dnes ke komentářům a2a2a a Alegny. Tipů si zasloužíš určitě víc než jeden, který Ti mohu dát, máš totiž úžasně krásné, poetické vidění, a nejde tak ani o délku textu, ale ztrácím se v něm... a není to prvně. I tak, mnohokrát děkuji, obohacuješ :-)


lawenderr
03. 04. 2020
Dát tip

když se mnou básnička komunikuje, je to jako hovor s kámoškou, je mi jedno, kdy skončí ... povídáme si:)

jen já si víc rovnám v hlavě - stejná vlna ... :)


a2a2a - díky moc, bohužel se trochu obávám, že sklony k delším věcem budu mít vždy, já strašně ráda píšu dlouhý ocásky, to se mě drží hodně let. Vím, že stručnost je lepší, že kratší věci jsou víc čtené, vlastně si tím sama kopu hrob, všechno to chápu a vím, ale je to se mnou jak mluvit do dubu. Prostě jsem už asi v nějakém stadiu, kdy mi to připadá v pořádku. Třeba jednou změním názor, styl i postoj. Teď si za ní ale i přes to stojím, nezlob se :) To ale neznamená, že nepíšu a nebudu psát i kratší věci v mezičase. Má to nějaké své důvody, které ale budu směřovat jinam, až budu vysvětlovat co, proč a jak. :) Každopádně díky za čtení, komentář a vůbec. Alegno, ona to je taková poeticko-něco-zpovědní-próza, či naopak. Tady to ovšem takovou kolonku nemá, tak to dávám do kolonky té, která mi tomu připadá nejblíže. :) Omlouvám se, jestli někoho matu.  Děkuji moc za čtení. 


Alegna
03. 04. 2020
Dát tip

pro mě je to jako próza proložená verši, docela ráda jsem četla, ale je to dlouhé na udržení pozornosti a vychutnávání si, asi se ještě vrátím

tip si jistě zasloužíš*


a2a2a
03. 04. 2020
Dát tip Gora

Až budeš víc věřit svému sdělení, že bude přijato čtenáři, zjistíš, že máš na to, aby si byla mnohem, mnohem stručnější. Takhle to vyznívá jako balada a pro mne je ten rozsah na škodu, protože v něm zanikají ne jedny hezké verše, obrazy, které mají potenciál na ozvěnu a pocit, že zaznívá poezie. Tip za hezkou obraznost.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru