Nikdykde 17.

Bůh Pan už asi třistatřiatřicet dnů neustále dokoladokoladokola dumal nad tím jak už kur*a! Nechce! Být Bůh! A že si jednoduše a prostě hodí mašli. No ale jednoduše a prostě je Buch a proto má jednoduše a prostě smolíka. A musí tu byt furt. 

Zdráv stuj Tvuj chuj! 

Tvuj chuj stuj furt!

A mezitim je to všecko Slávkovi úplně a naprosto šumãk.

Už druhý mjesic nekráčí ráno co ráno tousvou alejí stromů a kytek. Alébrž vozí přiděleným služebním vozem kolegy a kolegyně do zaměstnání. Ufff!!! No... Jednak to značí že ráno za ránem muší bejt střízlivej! A vůbec při smyslech. Což je i docela úsměvné! Neboť Slávek je den co den na hraně? A vůbec přitom nepůsobí nahraně. A přitom nikdo nikdy nic netuší! A zejména to, jak je Slávkovi smutno na duši. Na mou duši na psí uši a na kočičí svědomí!!! :D 

Bůh Pan se koukal do svého diáře a snažil se vypátrat kdy naposledy byl Slávek střízlivej. Nicméně day by day step by step... Trošku savana a trošku step... Ale! Hlavně že né poušť spálená!! :) Zkrátka zjistil že tak dalece jeho záznamy ani nesahají... :D A Slávek si byl tak nějak vědom, že tradice se mají dodržovat a tak vůbec.

Když Slávek vyleze ze svého pracovního doupěte zří jen a pouze nádhernou svěže zelenou přírodu. Před týdnem poprvé slyšel kukačku a včera viděl bociana.

A do toho všeho svěží příroda Dívka.

Pokračování next.