Motiv této básně jsem měl v hlavě již dlouhá desitiletí. Do této podoby jsem ji ze starší básně upravil asi před pěti lety. 

Ale pár slov k pojmu "Modrý květ." Modrý květ je jakýsi symbol smyslu života v romantické poezii 19. století. Dánský literární kritik Georg Brandes, který žil v letech 1842 – 1927, kdysi dávno tento stav zajímavě definoval:

„Květina, již lidské oko nespatřilo, ale jejíž vůně naplňuje svět. Slavík se jí zpíjí, když při měsíci pěje a kvílí, jsou jí zmámeni ti všichni lidé podivní a pošetilí, kteří k nebi vzdychají a úpí v touze bolestné.“

Toto je však až příliš expresivní vyjádření. Když to vyjádříme jednodušeji, tak je to touha po pozemském, většinou nenaplněném štěstí. Známý český literární kritik a překladatel František Kvapil píše počátkem roku 1925 v knize Modré ostrovy, která vychází záhy po jeho smrti, toto :

„Při plavbě životem k ideálu, kdy se loď naší duše octla v divokém příboji zvířených vln trudů a strastí, ohlížíme se z ní tak rádi zpět na Modré ostrovy, jež nám dříve kdys poskytly útulku, míru a osvěžení.“

Modrá barva je obecně vnímána jako barva naděje. … atd.