Kain a Ábel

Nevěřte povídačkám. Mezi bratry Kainem a Ábelem panoval spor o ženský klín. Kain horoval pro klín bosý, zatímco Ábel byl stoupencem chlupatého. Často až k půlnoci vedli svou estetickou rozepři, vykazovali důvody svých postojů a nezřídka končili ostrou výměnou až rvačkou. I stalo se, že jednoho takového večera, kdy už neměli nic lepšího na práci než probírat své věčné téma, Kain uražen Ábelovým nevkusem sebral ze stolu nůž a bratra bodl. Totipatří, ty prase, procedil milovník hladké elegance mezi zuby nad tělem zastánce živočišné tajnosnubnosti a dal se na útěk. Ale brzy toho litoval, neboť nenašel klid na širé zemi. A od té doby po několik tisíciletí v lidech přebývala zloba nad činem tak nestoudným, že v připomínce Ábelovy oběti kolektivně odmítali oholená přirození a svým ženám to přísně zakazovali. Až teprve na konci 20.století po Kristu, po krátkém, ale mohutném hnutí solidarity s Ábelem, jež se vzedmulo v letech 60. a taky v celém socialistickém bloku, konečně lidstvo opustil chlupatý resentiment a mezi ženami se opět stalo běžným esteticko-hygienickým zvykem svůj klín spravovat s péčí řádné hospodyně.