Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNa Velehradě
Autor
Evička
chtěla jsem o smrti
život ji ale přehluší
zvony srdce prochvívají
šepoty v chrámu
po staletí
na Velehradu
vstupují do duší
prosby o žití
ještě den štěstí alespoň jeden den
klenba pokleknout přiměje
k pokoře
pláči očistnému
není pomoci
dík místu posvátnému
je smutno
uklizeno
odpusť mi, i já vše odpouštím
5 názorů
Teď si čtu znovu a vidím jenom ten svůj Velehrad, kde chodím každý den. Příští týden už tam budou krávy a telátka. Miluju ho. I ty divočáky, co tam ryjou hlínu a já mám pořád strach o psy. Aby se nepotkali. Vždycky tam cítím pokoru, ale po svým. Za původním komentářem si stojím.
...ano, v kostele je vždycky všechno jinak, v prošlapaných dlaždicích pokora...