Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dal

06. 11. 2020
6
3
270
Autor
MAJKL65

Dívám se do nebe plného svíček

která je právě má a která tvá

spíš a jen hvězdy máš pod stíny víček

oči jsi zavřela, když přišla tma.

 

Jsme jen jak laně jež sklání se ke trávě

když kloníš šíji svou k louce mých rtů  

na stvolech polibků své touhy paseme

hasíme žízně své pískem svých snů.

 

Na břiše sněhy tvé pomalu večeřím

v pohledu kanou ti dvě kapky medu

hladinu těla ti dlaněmi rozčeřím

jako když nabírám do rukou vodu.

 

Jen tak se napiji a dotknu věčnosti

já, který z popela právě jsem vstal

vím jen, že nemám nic než trochu něžností

ostatní tobě jsem i s časem dal.


3 názory

"já, který z popela právě jsem vstal

vím jen, že nemám nic než trochu něžností

ostatní tobě jsem i s časem dal." /********************

Krásna báseň!  :-)


Dát tip Filosofka

Ahoj Majkle, solidně zpracované, až vznešené.

Co mě vadí je tohle:

Ona vznešenost mi přijde přílišná. Nějak moc je tam hvězd, nebe, víček, očí, sklánění, rtů, polibků, kanutí, věčnosti, něžnosti. Žádné z těch slov samosebou není zakázané, ale zde mi to přijde jako příliš hustý koncetrát osvědčených termínů, které ve spojení tvoří až moc masivní monument. 

Další věc je podle mého názoru - velké množství zájmen, použitých i v místech, kde je jasné o koho jde i bez zájmene. 

Verš - když skloníš šíji svou k louce mých rtů - je krásný pro devatenácté století. Tady mi zní škrobeně a těžkopádně. I nerytmicky.

A poslední jsou nepřirozené, až knižní slovosledy - třeba: sněhy tvé, šíji svou ...


Andělka1
06. 11. 2020
Dát tip

Krásná milostná vázaná...erotika nechybí...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru