Kořen i štít

díky, hudební inspirací mi bylo Scarborough Fair, a to ve dvou verzích, všechny texty z cyklu "Ostrova legend" jsou alternativní verzí Irska (a spřízněných krajin?)

Mytologicky patetické. Myslím, že byto měl číst školený huboký hluboký hlas postaršího herce za zvuků široce rozmáchnuté symfonické hudby. Tip.

díky moc ;)

Plná zajímavých obratů a obrázků, vypichuji si pro sebe:

děkuju moc Silene, mě zas geniální přijdou tvoje texty ;))

díky moc vesuvanko ;)

S legendami opředenou genialitou, jež mi vystačí na úvodní tři litery psaných i čtených děl hlásím, že mi tvé nápady scházely. Tahle celá.

Norsko, per - peří

ahoj ivi, překlad jsem taky dohlédaval, i když z toho videa jde hodně pochopit; tehdy mě nejvíc chytla ta rytmika... zajímavý no, i ten můj "ostrov legend" zmizel a potom se vrátil. jak bych mohl smazat komentář se kterým sis dala takovou práci ;)

Krásná báseň :-))) TIP

Měsíc sněžných per, je pro mě záhadné schizma, milý Aru. Vázán révovím a nadějí, je skvělé

Aru....básnička je krásná....a protože mě hodně zaujala aaa nejsem líná....našla jsem si překlad prapůvodce tvé inspirace...(doufám, že se nezlobíš...pokud ano...klidn můj dlouhý komentář smaž)...*/**********

The willow maind - Erutan

Mladý muž šel lesem, s loveckým lukem a toulcem šípů. Když v tom uslyšel zpívat mladou dívku, a následoval ten hlas. Tam našel dívku, která žila u vrby. Zavolal na ni, aby ho poslouchala, z kruhu červených muchomůrek."Pojď se mnou domů, pojď ze svého vrbového lůžka. "Pokojně se na něho podívala, a jenom zavrtěla hlavou. "Vidíš mě,jsem jak paprsek světla v měsíční tanci.

Vidíš mě, nemohu opustit toto místo. Slyš mě teď, jsem útržkem písně v lese, Nenuť mě, abych tě následovala na tvé cestě."

Mladý muž šel lesem, s květinou a zeleným kabátem, Jeho láska měla vlasy jako oheň, její oči byly smaragdová zář. Byla vykvetlá do krásy, tak mladá a tak vyrovnaná.

On stál tam pod vrbou, a dal jí ten žlutý květ. "Dívko, moje srdce jsi lapila, chtěl bych být tvým ženichem."Řekla, že si ho nikdy nemůže vzít, Ne teď, ne později, ne brzo. "Vidíš mě, jsem jak paprsek světla v měsíční tanci Vidíš mě, nemohu opustit toto místo. Slyš mě teď, jsem útržkem písně v lese, Nenuť mě, abych tě následovala na tvé cestě."

Mladý muž šel lesem, se sekerou ostrou jako nůž, Vezmu si tu zelenookou vílu, a stane se mojí ženou. S ní vychovám své děti, s ní budu žít svůj život.

Panna se rozplakala, když ho uslyšela, když řekl, že jí osvobodí. Vzal svou sekeru a použil ji, aby skácel její starý strom."Nyní je tvá vrba skácená, teď patříš mně." "Vidíš mě, jsem jak paprsek světla v měsíční tanci.Vidíš mě, nemohu opustit toto místo.Slyš mě teď, jsem jak paprsek světla v měsíčním tanci.Nenuť mě, abych tě následovala na tvé cestě."

Následovala ho ven z lesa, a zhroutila se tam k zemi, její nohy ušly totiž příliš velkou vzdálenost,od zelené louky, kde se narodila.

Rozplynula se do květu, který rozkvete jeden jasný večer. Nemohl odvést z lesa, co nikdy nemělo odejít.