O neopuritánství

Ale skutečnost se naštěstí neohlíží na to, co o ní vyprávíme a plyne si dál, navzdory našim zobecňujícím příběhům. Vzpomínám si třeba na jednu skutečnou bělovlasou paní, když jsem jezdíval stodevatenáctkou k letišti. Nosil jsem těsné kalhoty a na nich těžký řetěz, co se mi vepředu převaloval přímo přes penis, který mi často tvrdl, tak nějak z pulzování života kolem. Dlouho se na mě dívala, jak jsem stál nad ní a chvíli před výstupem si ho pohladila a se širokým úsměvem řekla: "to je ale řetěz". Došlo mi to až o pár měsíců později, když to samé, s tím samým širokým úsměvem, udělala v metru kolegyně z práce. xxx Anebo naše skutečná stopadesátikilová profesorka Technologie, co se nás kluků vždycky ráda dotýkala, "Jelínku, Jelínku" a v tom sevření byla mateřská něžnost, i nedočkavá, nebo možná nešikovná hrubost. xxx Anebo učitelka na Vepřku, co nám ráda dávala výprasky na holou vším možným, jednou jsem dostal ramínkem, tim kovovym hákem to fakt bolelo, dokud jsme nezačali křičet nebo brečet bolestí. Ano, je možný, že si jenom chtěla získat respekt, nebo to zkrátka považovala za normální, ale zdálo se, že si to působení bolesti a veřejné ponížení vážně užívá. Byla mladá, a hezká, jak všichni řikali, potom prej odešla pracovat na privát do Německa, nebo do Holandska, ale nevim, tahle legenda mohla být jen dodatečnou pomstou těch, které mimoděk ponížila. xxx V poloprázdném metru jsem jednou viděl, jak se asi třicetiletá blondýna tiskne pozadím k neznámému, holohlavému chlapovi. Ano, je možný že se znali a celou dobu si jenom hráli vzrušující hru na cizince v metru. A jejich výkony rozhodně byly autentický. On stál celou dobu u dveří, naproti vstupu a ona se k němu pomaličku, zády, blížila. Pomalu, až se zadkem chvílemi jakoby mimoděk lehce otřela o jeho rozkrok. Metro bylo obsazené, takže nejdřív nevzbuzovali velkou pozornost. A pak se najednou vyprázdnilo a u dveří zůstali dva dohromady přilepení lidé. Ani jeden z nich se nemohl odtrhnout a zároveň se oba až dojemně snažili tvářit jako by se nic zvláštního nedělo. A přitom jejich krev musela vířit přívalem hormonů. xxx Vzpomímám si, jak se terapeutka na Ondřejově provokativně opřela o stůl a vystrčila zadek do uličky, jako to dělaly holky na základce, abych se o něj musel otřít až půjdu kolem. Pardóón, říkám asi dost hloupě. Dělá, že neslyší. Marně se kolem snažím protáhnout nějak aby to nevypadalo jako screenshot z pornovidea, proto, že naproti ní stojí další terapeutka která se teď určitě dívá přímo na mě, a taky proto, že v ní vždycky bylo něco tak upraveně, nedotknutelně seriózního co mě v tu chvíli podvědomě donutí zachovat si korektní odstup. xxx Vzpomínám si na film z Jednoho světa o radikálních feministkách, některý z nich radši žily s ženskýma aby se nemusely nechat vykořisťovat chlapama a štvalo je, že se jim i tak pořád zdá o znásilnění, kdo by si dneska trouf o tom stejně otevřeně mluvit? xxx Když jsem čekal na Gábinu na Můstku u záchodů, zase ve svých kalhotách s ukrutně těžkým řetězem co mi je pořád stahuje dolů a vzadu mi možná odhaluje záda a možná kousek zadku a kolem jde asi čtyřicetiletá ženská, plácne mě přes zadek a sama sobě říká něco rusky předpokládám že citát z markýze de Sade: Kde je vystrčíno... xxx Gábina mi jednou, nastřelená testosteronem, když pak byla na testech naměřili jí ho v těle několikanásobnou nadnormu prej je to při pravidelným sexu normální, šeptala do ucha: "Vystříkej se do mě. Chci cejtit jak do mě stříkáš, chci mít dítě který bude stejně krásný jako ty a odmala se mnou bude muset šukat." Vzrušovalo mě to. Tehdy. Vzrušovalo mě že mám holku, která je ve chvíli vzrušení schopná všeho. Což vážně byla, jak jsem se moh později přesvědčit, ale to už nebylo tak vzrušující, to už mezi mý sexuální fantazie nepatří. xxx A nejvíc vzpomínek mám na svou guru. Niky. Ráda se líbala s holkama, předpokládám že i s chlapama ale to nikdy přede mnou, žádná kamarádka pro ní nebyla jenom kamarádka taky tomu podléhala jako spousta ženskejch, tomu co nám umělci, mluvčí svých časů, pomalu vkreslili do všech nervových zakončení, do všech měkkých, masitých záhybů našich těl, posvátný podmět ženského těla, který bude odteď středem našich fantazií, posvátný předmět ženského těla, po kterém budeme už navždycky toužit. Jednou mě zase přemoh záchvat žárlivosti a já jí čet zprávy, kamarád jí psal: "Pochop, nemůžeš přece začít cizího člověka na potkání hned líbat. No jo, ale ty si na ní hned skočila a začala jí strkat jazyk do pusy, to se nediv že byla vyděšená, to se zkrátka nedělá." Potom mi tu holku ukazovala na Facebooku: "Líbí se ti? Že je krásná?" Já vim, vy byste si netroufli, a kdyby, neprošlo by vám to, ale Niky uměla člověka strhnout, ta holka jí pak ještě dlouho lajkovala všechny příspěvky. A abych jí přidal ještě trochu prostoru, Niky si ho zaslouží, přidám zcela zdarma jeden z jejích citátů: "U nás je to naopak, kočičku nikdy nebolí hlava, ta může šukat pořád, to jenom kocourek má občas krámy." xxx Nebo se školou na horách, když nám Martina po flašce vodky, a myslim že i s pár kapkama škodolibýho potěšení protože věděla co to udělá s naší fantazií, vyprávěla co se včera v noci dělo u nich na pokoji, a my jí oba věřili protože jsme Petru znali, O tom jak Petra oznámila jedné z holek že dneska v nocí jí naučí jak správně masturbovat. A jak to pokračovalo dál už si představujte samy, stejně jako tehdy my, milé děti. xxx Když mě jednou klientka začala při masáži spontánně líbat, tak, i když už jsme s tím nechtěli ani jeden přestat, odstartovalo to několikatýdenní okruh výčitek že je to moje vina, než jí hrdost konečně dovolila si přiznat čí rty to začaly. xxx Znám spoustu holek, co vám svou touhu dají najevo tím, že se k vám pomalu, jakoby mimoděk přibližují, a tehdy je pro dokumentaristu nutné být trpělivý a počkat. Když něco uděláte předčasně, nebo se k vám třeba přiblíží někdo z jejích známých, najednou se zatváří že je obtěžujete a je po záběrech. xxx Když v jedno šedý, pomalu odkapávající nedělní odpoledne stojím za barem na Půlce, složí se z vlhké páry kolem dva návštěvníci, on a ona. On objednává pití a ona si mě prohlíží. Naklání se ke mně přes pult. Přiblížím hlavu k její abych slyšel co mi chce říct. Neřekne nic. Přiblíží se ještě víc a dotkne se mě rty. Začne mě líbat. Později v noci, po tom co mě vyhodí z práce, vyhodí nás z baru, pokračujeme do další hospody, ona odpadne, vyspí se, a skončíme u mě doma, mi řekne že to vždycky chtěla udělat. xxx A poslední z mých erotických vzpomínek náleží Jednomu světu. Když mezi ženami, vzrušeně číhajícími na nové kusy, rozvěšuji čerstvě přinesené oblečení, jedna z nich mi sáhne na zadek. Jakoby omylem jí ruka narazí na můj zadek, naprosto přesně najde to nejvzrušivější místo na mém těle, a sjede dolů mezi moje půlky. Vzruší mě to. Vracím se s dalším něčim a doufám že to udělá zas a jí zase omylem sjede ruka dolů na můj zadek a stiskne moje půlky. Penis mi v těsných kalhotách tvrdne až skoro omdlévám, a ona to musí vidět, a každý další, toužený ale nejistý dotyk jen stupňuje mé vzrušení.

Každá z nich v sobě měla úžasnou živočišnou vitalitu, která jí dělá mnohem zajímavější než všechny postavy z puritánskejch mýtů, do kterých jim zakázali vstoupit a ony jsou tak odsouzený přežívat v mejch erotickejch fantaziích, a doufat, že jim daj jednou povolení pro vstup, pro vstup do mýtů, kde bylo až doteď všechno čistý a bezchybný, pro vstup do mýtů, kde bylo až doteď všechno čistý, a bezchybný, a neskutečný. Nevěřim, nevěřim že někdo někdy vymyslí takový pravidla, a nevěřim, že někdo někdy vymyslí takovej příběh, kterej by vyprávěl o všech ženách, vždycky bude některý diskriminovat, vždycky může vyprávět jenom o některejch z nich a všechny ostatní bude znejišťovat, nutit je pochybovat o sobě a svý přirozený chování potlačovat, ale doufám, že tohle ještě neni všechno, že se nakonec dokážeme osvobodit od všech cizích příběhů a začneme vyprávět každý svůj vlastní, jedinečný, že nakonec pochopíme, že osvobození nejde dosáhnout vynucováním pravidel, že tohle ještě neni všechno, že jednou přijde ten slíbenej konec, kterej nás osvobodí všechny, kterej nás všechny osvobodí.