Písmák Chvála exhibicionismu
Exhibicionista je slovo, který si společnost vymyslela, aby mohla odsoudit lidi, který se bezelstně chovaj podle oficiálně propagovanejch hodnot, a přitom nemusela sama sobě přiznat, jak je její přístup nespravedlivej, že sice podporuje otevírání doteď opomíjených témat, ale že se to týká jenom těch, o kterejch je doporučený mluvit, že sice chce co největší svobodu pro některý skupiny, ale jinejm chce určovat co směj dělat na veřejnosti, exhibicionista je automaticky odsuzující slovo, který si společnost vypůjčila, aby mohla selektivně odsuzovat lidi za to, co je oficiálně správný, aby ho mohla naplnit jakymkoliv obsahem a jakymkoliv seznamem jmen.
O době manipulátorů
Společnost, ve který je nejdůležitějším téma viny a hledání viníků a obětí v každý situaci, je ideálním prostředím pro manipulátory, který se v něm uměj pohybovat vždycky líp, než všichni ostatní.
O duchu Rocca Siffrediho čili o rituálu přijetí a rozloučení se s pohlavím
Věřím, že pohlaví není nic k čemu jsme připoutaný svým pérem, že to není nic s čím jsme odsouzený žít do konce života, čím bysme byli ovládaný, za co bysme museli cítit vinu, museli se ho bát nebo ho potlačovat, věřím, že pohlaví je jednou z tisíců sil se kterou se můžeme naučit dočasně splynout a využít jí, abysme někomu udělali radost, a pak jí zase nechat jít.
Lovestory o patologii viny
Už od chvíle kdy jsme se na sebe poprvé podívali, už od chvíle kdy ses poprvé dotkla mé ruky, už od chvíle kdy jsme se poprvé políbili jsem věděl, že začíná nemilosrdná válka o to kdo ze všeho na konci, až se to nevyhnutelně rozpadne, vyjde jako viník a kdo jako oběť, permanentní válka ve který jsme jeden druhýmu nepřítelem, tajná válka ve který neděláme nic pro druhýho ale pro publikum, který jednou rozhodne kdo z nás je vítěz a kdo poražený.
O nekončící věži do ráje
Kdykoliv proti něčemu protestujete, všichni vás tlačej prosazovat opatření, kterým ten problém konečně vyřešíte, jinak nemáte právo protestovat, pokud všem nenabízíte nějaký nový, rozšířený restrikce, nikdo vás nebude poslouchat. Ale vy neznáte žádný dokonalý opatření, který by zajistilo že budeme žít v ideálním světě, kde už nebude žádná nespravedlnost, jediný, co víte jistě je, že to co se děje je špatně, a že by to mělo přestat, jakýkoliv další opatření který bude předstírat že věci vyřeší, způsobí jenom nový, jiný bezpráví, za který už ale tentokrát ponesete vinu přímo vy, který jste prosazovali jeho zavedení.
Až odstraněj humor
Až odstraněj z města humor a všichni budeme stát nad jeho rakví, budu se tvářit povinně smutně, ale v duchu mu to budu přát. Protože ten zmrd měl vždycky zvláštní výhody a moh si dovolit to, co jsme nemohli my ostatní. A protože toho vždycky zneužíval. Vždycky zneužíval svý moci, aby moh šířit nenávist a přitom za ní nemusel nýst zodpovědnost.
Heterosexuálové by měli být zbaveni privilegia uzavírat partnerské vztahy
Heterosexuálové by měli být zbaveni privilegia uzavírat vztahy, stejně vo ně nikdo z nich ve skutečnosti nestojí, jejich vyznání jsou studený, plný omezenosti, nevíry, rezignace, plný vlastní zbytečnosti. Jedině pozbytí tohohle zatěžujícího privilegia by jim snad mohlo vrátit vůli k životu, vůli věřit, věřit ve věčnost a bojovat za ní, jedině nutnost o tohle privilegium bojovat by je snad mohla ještě zachránit.
Upalte emoce (Obsahy zásadních děl svět. kinematografie - Síla)
Film, u kterýho má každej z nás pocit že je něco špatně, ale nedokáže říct co konkrétně, a přitom má tu potřebu, tak, jako obvykle, obviníme emoce, obviníme hlavní postavu za to že projeví emoce, jasně, udělá to pozdě a udělá to debilním způsobem, ale tak to bejvá, když v sobě něco dlouho potlačujete, místo abysme ho kritizovali za chvíle kdy před námi jenom hraje, kritizujeme ho za to že konečně hrát přestane, že konečně vystoupí ze svý obvyklý nesnesitelný role vševědoucího rétora a projeví lidskou slabost, projeví skutečný lidský nepředstíraný emoce, a za to ho odsoudíme, za to ho musíme odsoudit, protože my sami si to nemůžeme dovolit, my sami musíme svý city potlačovat, abysme nikomu nedali šanci mít nad námi navrch, nebo abysme ho jima neobtěžovali, nebo něco, a pak sami, tajně a bezmocně, marně vysedáváme před cizím domem.
V ideálním světě by měli vládnout muži
V ideálním světě by příštích tisíc let, kdy budou ženy procházet toxickou fází síly, kterou si nejspíš musí projít každý, aby sám pochopil co je na ní špatně, měli vládnout světu vyléčení muži, kteří už jí prošli a po tisíciletích neúspěšných pokusů konečně pochopili, že skutečná síla se neprojevuje navenek, silnými slovy a gesty, že ostatní nemůžou ovládnout tak že jim vnutí vlastní vůli, kteří složitou a bolestnou cestou konečně dospěli k uzdravení. V ideálním světě by příštích tisíc let měli vládnout vyléčení muži, ale v tom reálném budou z pochopitelných důvodů dál vládnout ti nakažení a budou dál rozšiřovat své řady.
Svět neni spravedlivej
Svět neni spravedlivej. Když potomek rakouskýho důstojníka napíše knížku o tom, jak prvorepubliková armáda stála na rakouskejch důstojnících, dočkaj se za svůj přínos naší zemi dostatečnýho uznání, což je asi v pořádku, je to pravda, ale pro obyčejný vojáky, který bojovali v nesmyslný válce v nesmyslný ruský zimě, protože jim slíbili že budou žít v jiný zemi, aby se pak vrátili do tý samý země, kde museli sloužit pod těma samejma rakouskejma důstojníkama, pro obyčejný vojáky, který zradili politici, protože politiky a zbytek společnosti zajímaj vojáci jenom jako mlčenlivej symbol, kterej můžou využívat jak se jim hodí a mluvit jeho hlasem, ale jako živý lidi, který můžou mít vlastní názor, každýmu jenom překážej, pro obyčejný vojáky, který všichni rádi využívaj a rádi mluvěj jejich hlasem, už nějak nikomu žádná empatie nezbyla.
Bůh chápe, že válka je pro člověka přirozeným stavem
Bůh ví, kdo jsme. Bůh ví, že nemůžeme přestat, že nemůžeme přestat bojovat, dokud všechny neporazíme. Bůh ví, že ostatní jsou nepřátelé, který překážej našemu příběhu, že nemůžeme přestat bojovat, že nemůžeme žít v míru, dokud je všechny neporazíme. Bůh ví, kdo jsme.
Spatřil jsem zahořklýho chlapa
Nechci skončit jako starej zahořklej chlap v nočním autobuse, co nás včera všechny držel jako rukojmí. Co nadával německejm studentkám, který mu nerozuměly. Už si nepamatuju, jak vypadal, pamatuju si jenom že byl odpornej, měl černý čáry po ksichtě, odpornej zahořklej ukřivděnej starej chlap, co nenáviděl všechny Němce a všechny ženský, co nenáviděl celej svět. A já jeho.
O cestě ke spáse
Co kdybych ti řek, že existuje místo, kde můžeme konečně překonat všechny rozpory, ideální místo, který pro nás vytvořil Bůh, kde se můžeme konečně vcítit do druhejch a že znám cestu. Co kdybych ti řek, že nemusíš nic jinýho, než projít tranzicí, aby ses tam dostal. Co kdybych ti řek, že v tom, abys dokázal pochopit ostatní, ti brání jenom tvoje tělo, ale že se to dá změnit. Co kdybych ti řek, že existuje možnost, pro nás pro všechny, možnost projít změnou pohlavních znaků a prožít pocity ostatních, konečně překonat co nás rozděluje, že máme možnost nás zachránit, co bys mi na to odpověděla.
O militantních obráncích statu quo
"Vzorem ideální organizace života je hnůj, co jenom leží a tleje a tak prospívá světu víc, než cokoliv jinýho. " - bezejmenný autor
Dlouho jsem přemejšlel, proč média a intelektuálové, který v ostatních případech stojej bezvýhradně na straně slabších, v našem případě dávaj hlas jenom doktorům a jednostranně propagujou jejich pohled a teď mi dal Bůh konečně odpověď. Proto, protože jejich vztah ke světu je stejnej jako vztah doktorů, protože my ostatní jsme pro ně podřadnou rasou, kterou neni možný nechat žít svobodně, kterou je nutný neustále kontrolovat a formovat, pročež byli stvořený oni, nadřazená, vědomá rasa, jejímž úkolem je formovat nevědomý svět. A to je důvod, proč musíme vymřít.
Mají muži duši?
Kdysi jste mi slíbili osvobození, a já vám to naivně věřil, ale byla to lež, zatajili jste mi, že ve vašem příběhu budu jenom bezduchý monstrum, že jiná možnost pro mě neexistuje. Aniž bych o to stál, narodil jsem se jako ten, kdo bude nést vinu, za všechny neúspěšné pokusy o překonání odcizení, za ty, co jsem začal já, i za ty, co začali druhý, narodil jsem se odsouzenej, odsouzenej bejt nahlíženej skrze váš příběh o agresivních bezduchejch násilnickejch monstrech, odsouzenej bejt agresivním bezduchym monstrem. Ale já nejsem monstrum, tohle nejsem já, já jsem živá bytost, co cejtí stejnou úzkost, stejnou nejistotu a stejnou křehkou naději, já jsem živá bytost, schopná stejný něhy, mym úmyslem je druhý potěšit, ne je zneužít, já jsem živá bytost, váš příběh nade mnou nemá moc, nejsem bezduchý monstrum, já cítim, já mam vlastní osobnost, já jsem živá bytost, já existuju, navzdory vašemu příběhu, existuju.
Satira neexistuje
Otevřete konečně oči, žádná Satira neexistuje, neexistuje žádný místo na nebi ani v podzemí, kde byste jí mohli najít, otevřete konečně oči, Satira je jenom slovo, který si vymysleli lidi, aby se mohli cejtit v bezpečí, aby jim mohli pojmenovat to, co se vymyká obvyklýmu řádu a už se tim necejtit ohrožený, aby to už nemuseli brát vážně, aby se tim už nemuseli znepokojovat, aby to mohli včlenit do Řádu, aby se mohli cejtit v bezpečí.
Báseň o touze po Nebi
Já věřim v Nebe. Věřim, že i kdyby neexistovaly hvězdy, Bůh, ani Země, určitě existuje Nebe, existuje nádherný místo, kam přijdeme po smrti, kde vládne spravedlnost, kde už nebudem muset s nikym a o nic bojovat.
O traumatu bytí ženou a mužem
Nemůžu nepřemejšlet o tom, jak je možný, že navzdory všemu co jsem prožil, nemám narozdíl od většiny žen žádný trauma, spojený s vlastní tělesností nebo sexualitou, ale celkem jistě pro mě bude traumatizující potkat bandu chlapů a dostat přes hubu. Asi nedokážu vymyslet lepší vysvětlení, než že první příčinou traumatu je výchova, nebo prostě ovzduší, který odmala vdechujeme a díky kterýmu cítíme co je špatně a co bysme si neměli nechat líbit. A jestli to tak je, je to dobrá zpráva, znamená to, že pro nás pro všechny existuje naděje, že se od sebe můžeme vzájemně naučit, jak se s tim traumatem vyrovnat.
O tom, proč se zabít
Existuje důvod, proč se nezabít. Když tě obviněj ze znásilnění aby ti vzali možnost se proti nim ozvat a ty o tom nemůžeš nikomu říct protože bude každej radši pohodlně věřit že seš magor kterej si to vymyslel, existuje důvod, proč se nezabít. Když už navždycky budeš v každý zmínce o sexuálním násilí slyšet svoje méno, existuje důvod, proč se nezabít. Když se v Bohnicích staneš nežádoucí osobou, zakážou ti navštěvovat pacienty a oddělej tě od tvý ženy a od všech který znáš, existuje důvod, proč se nezabít.
První přikázání víry
Já tě nechci vychovávat. Nechci tě nutit učit se jak koho zdravit, jak se ke komu chovat, jak čemu řikat. Já ještě pořád nepřestal věřit, že máš někde v sobě špetku empatie, díky který to dokážeš pochopit sám. Protože jestli ne, bylo stejně všechno marný.
Obsahy zásadních děl světové kinematografie - Because of my body
Film o tom, že každá snaha o osvobození nějaký menšiny skončí tim, že nějaká vnější autorita dostane právo rozhodovat o jejím životě za ní.
Obsahy zásadních děl světové kinematografie - Stop filming us
Film o tom, že kdykoliv se nějakej soucitnej evropskej umělec rozhodne předstírat že vypráví příběh africkýho uprchlíka, zbavuje ho svojí arogantní snahou možnosti vyprávět ho sám, z vlastního pohledu. O tom, že příběh o Afričanech jako ubohejch obětech kolonialismu je projevem tý samý západní arogance jako příběh o zaostalejch primitivech.
O umění budoucnosti
Bůh vzkazuje, že umělcem budoucnosti nemůže bejt arogantní západní celebrita, která se cejtí bejt nadřazená všem ostatním, pro kterou jsou ostatní jenom bezduchý těla, který hledaj samce kterej je znásilní, kterýho budou uctívat a kterej jim zjeví co si maj vo čem myslet, ztopořený já, který přes svuj intelektuální spasitelskej slovník nemá žádnej jinej cíl, než sebe samý. Bůh vzkazuje, že umělcem budoucnosti už nemůže bejt ten, komu se pro svý uspokojení podařilo znásilnit nejvíc lidí, že jím může bejt jenom ten, kdo byl schopen tý největší askeze, kdo pro něj dokázal zabít, kdo pro něj dokázal zabít svý všudypřítomný, nesmrtelný ego, že našim jedinym vzorem v domýšlivý, zaostalý Evropě může bejt jedině a nikdo jinej, než markýz de Sade.
O tom, jak jsem přestal být ženou (Rozhlasová hra pro ČRo Vltava)
Aniž by se někdo ptal jestli o to stojíš, narodil ses. Narodil ses tou nejvysmívanější životní formou na planetě, odsouzenou svým stvořením neustále slintat a prosit, bejt pořád tim poníženym a vysmívanym tvorem bez kapky sebeúcty, lepkavym výtokem, odsouzeným svou aktivní, vazkou povahou nést vinu za všechny ostatní stvoření světa. Aniž by se někdo ptal jestli o to stojíš, narodil ses jako muž a to je tvůj hřeb a to je tvůj hřích.
Každou svou představou, erekcí, dotykem se prohřešujeme proti přikázání nevnímat ženu jako sexuální objekt, každým svým projevem sexuality zatěžujeme hříchem svou smrtelnou duši.
O schlíplých satyrech
Bůh vzkazuje že za hlas fiktivních postav, za bezpečný alibi že nemluvěj za sebe jenom dělaj satiru, se schovávaj ty nejubožejší sráči. Bůh vzkazuje že všichni kdo dělaj satiru sou kurvy podbízející se primitivní touze po bezpečným oddělení srandy a vážnosti. Bůh vám vzkazuje že tyhle dvě věci neexistujou nikdy odděleně, že kdykoliv jsme přesvědčený že může bejt správně jenom jedna z těchhle možností, jsme zaslepený, svojí omezeností a arogancí jsme zaslepený a kdykoliv se otevřeme neuchopitelný absurditě života, tehdy jedině jsme pravdivý.
O neopuritánství [ČÁSTI, VYŘAZENÉ (AUTO)CENZUROU]
Je těžký muset sledovat, jak tvý přítelkyně přebíraj všechny toxický vlastnosti, kterýs tak nenáviděl u chlapů a doufal, že pomalu vymřou a částečně sám u sebe a vždycky je bral jako postižení, který jenom překáží ve vztazích s ostatníma a ony jsou z něj teď nadšený a berou ho jako důkaz svý znovuobjevený síly.
Manifest bolesti
Tohle je protest proti společnosti, která za hlavní cíl existence prohlásila rozkoš a o bolesti zakázala mluvit pozitivně. Tohle je protest proti myšlení, který přivedlo svět k záhubě. Tohle je manifest bolesti.
Tohle je protest proti společnosti, která za hlavní cíl existence prohlásila rozkoš, dokonce i masochismus chce vysvětlovat rozkoší, přitom jsem v životě nepotkal jedinýho masochistu, kterej by si bolest opravdu užíval.
O identitě
Přál bych si, aby při žádosti o občanku existovalo pohlaví: JÁTONIKDYNEŘEŠILTOSPOLEČNOSTAOSTATNÍSEPOŘÁDDOKOLAVYPTÁVAJCOSEMZAČASNAŽEJSENAMĚNÁSILÍMNAPÍCHATVLASTNÍNÁLEPKYJENOMABYSESAMIMOHLICEJTITPOHODLNĚJŠ.
O znovuzrození něžnosti
Poslední dobou, po tom, co jsem o něm viděl dokument, a protože ho teď s přítelkyní hodně posloucháme, protože ho má ráda, hodně přemejšlim o tom, že v dnešní době, kdy scházej pozitivní vzory starších chlapů, je ideálním feminním vzorem Honza Nedvěd, jenže ten je asi pro dnešní mačo dobu, plnou mačo feministů a mačo antifeministů, předhánějících se v siláckejch pózách, a v tom kdo měl víc kund a kdo je větší incel, který z našeho světa úplně vybily něžnost, zkrátka moc sentimentální, ubrečená čubka.
Proč umírá svět
Tenhle svět umírá, protože jeho morálka je na hovno. Tenhle svět umírá, protože mu vládnou dogmatici, vynucující na ostatních násilím-výchovou nefunkční morálku, podle který nejsou schopný sami jednat. Tenhle svět umírá, zachránit ho můžou jenom fanatici, připravený sami jednat. Místo páchání násilí na ostatních sami jednat, jedině tak je možný ověřit funkčnost každý morálky.
O původu zla
Vzpomínáš. Dokud jsme spolu mlčeli, perfektně jsme si rozuměli. To slova jsou příčinou všeho zla, to slova nám bráněj si rozumět. Když se ti teď snažim vysvětlit na co myslim, musim svý myšlenky překládat do racionálního jazyka, ale jeho přísná logika vůbec neodpovídá chaotický logice v mý hlavě a nutí mě je tim překladem třídit, zarovnávat a vyhazovat, místo aby mi pomáhala.
O věčném babišovi
"Budeme spolu mluvit na rovinu. Slovo populista je dobrý tak maximálně k tomu, abys s nim vodpálkoval kokota, co má jinej názor než ty. Je zřejmý, že mi všichni sme populisti. A kdo nechce, toho spolupracovníci donutěj.
O ideálním středu
Nevěř tomu, žádnej střed neexistuje. Kdykoliv vám někdo tvrdí, že jste příliš extrémní, příliš vychýlený na jednu nebo druhou stranu, nevěřte mu, ve skutečnosti pro něj žádnej střed, žádnej ideální bod, kterýho byste mohli dosáhnout, neexistuje. Můžete se vzdát všeho co máte, můžete se vzdát všeho čím jste, abyste se jeho ideální představě přizpůsobili a stejně nikdy nebudete dost blízko. Jeden den jste moc tlustý a druhej už moc hubený, žádnej střed ve skutečnosti neexistuje.
O morálce
Moh bych vám ten příběh vyprávět tak, že bych v něm vystupoval v roli oběti. , kterou v dětství šikanovali a proto teď bojuje proti šikaně jinejch, ale to by nebyla pravda. Pravda je, že moje nejsilnější vzpomínka, která se věčným přehráváním stala součástí mý osobnosti, neni na ty osamělý roky, kdy stojíte bez pomoci, opuštěný světem, sami před vztekem davu, kterej má pravdu, je na jeden jasně ohraničenej den, kdy jsem s nim sám splynul. Je na Sověta, kterej mučí o pět let mladšího cikánskýho kluka a půlka školy tomu přihlíží, povzbuzuje ho a občas si do cikána sama kopne.
Reakce Davidovi
Já věřim, že Chaos je naší prapodstatou, kterou nemůžeš vymístit nikam vně sebe, můžeš jí jenom potlačovat, anebo jí poznat, naučit se jí milovat a využívat jí, to věděli všichni šamani. Až Řád, kterej přišel s civilizací a kterej se Chaosu bojí (je spousta starověkejch mýtů, ve kterejch je Chaos líčenej jako to nejděsivější zlo, horší než Smrt/Zánik/Konec, ale na druhou stranu i gnostický mýty, ve kterejch se zachovala informace, že je naší původní podstatou) nás nutil ho v sobě potlačovat. Používáš slova pravda a pravdivost, ale pravda je jedním z projevů Chaosu, nic nedokáže způsobit větší chaos, než pravda a pravdivosti nemůžeš dosáhnout tim, že budeš vlastní osobnost nějak vymezovat, že z ní budeš něco vytěsňovat mimo ní.
O bílých mužích
Bílí muži jsou pošetilí. Všechno nové, s čím se setkají, se snaží ovládnout nebo porazit, každou nemoc, smrt i samu přírodu, neustále se ji snaží vymést ze svých těl a domů, neustále a marně. Místo toho, aby všechno nové viděli jako součást přírody, se kterou by se mohli učit žít, vidí kolem sebe jen nepřátele a promarňují své životy tím, že s nimi bojují. Bílí muži věří, že mohou ovládat nemoci, smrt i samu přírodu, že mají moc jí zničit nebo zachránit, že můžou rozhodnout kdo zemře a kdo bude žít, ne tím, že se s přírodou spojí, ale že jí můžou rozkázat a ona je poslechne.
O jedné jediné
Věříš v jednoho jedinýho Boha. Věříš v jednu jedinou Lásku. A věříš v jednu jedinou Krásu. Tak dlouho nás indoktrinovali touhle vírou, až jsme jim uvěřili, až jsme zapomněli že máme vlastní oči a vlastní chtíč, až jsme začali sami bezmyšlenkovitě opakovat jako samozřejmost že není krásy kromě Krásy a všechno, co se od ní liší, i kdyby mi to připadalo krásný víc, je jejím opakem, jako obvykle zneužili vědu, aby jim jejich víru potvrdila, aby jim vypočítala vzorec zdraví podle představy ideálního západního člověka budoucnosti, kterej nebude nikdy nemocnej, nikdy nezažije nedostatek a nebude mít žádnou individuální duši, ale zjevení internetovýho porna nám ukázalo že to, co jsme se automaticky naučili brát jako samozřejmou pravdu, je lež, že neexistuje jedna jediná krása, že jsou jich statisíce a porno nikdy nelže.
Jak jsem se vyléčil z rakoviny
Pro ty, kdo chtějí slyšet, budu vyprávět příběh o tom, jak jsem se sám vyléčil z rakoviny, která sužuje lidstvo. Tak dlouho jsem trpěl nezvladatelnými úzkostmi, na něž jsem marně hledal lék, ale každý z nich měl vedlejší účinky, každý z nich působil jen na povrchu, žádný neléčil příčinu, dokázal jenom příznaky dočasně překrýt jinou, silnější emocí, úzkostmi, jež mi nakonec v mozku způsobily trvalou rakovinu, tak dlouho jsem hledal u starších, jestli neznají lék, ale každý z nich trpěl stejným vedlejším příznakem léčby všudypřítomné nemoci, vztekem na ty druhé, tak dlouho mě svírala úzkost ze světa, kde mlčí Bůh a tak za něj hovoří mluvčí, kteří nás učí jak správně vykládat svět, kteří nás učí nenávidět všechny, kdo nevěří v jejich výklad světa a my jim ochotně odevzdáváme své životy a nenávidíme své blízké, abysme potlačili úzkost z toho, že nás naše víra nutí je nenávidět, abysme potlačili tu neodbytnou úzkost, že nejsme o nic lepší, že nejsme o nic blíž pravdě, než oni, nenávidíme je a pohrdáme jimi, ale tenhle lék nefunguje, nepřináší nám úlevu, mluvčí bláhově věří, že se jim jednou podaří získat trvalou nadvládu a prosadit svůj výklad světa, ale jejich snaha je marná, nikdy se jim nepodaří své nepřátele trvale porazit, jejich boj a nenávist jejich stoupenců nikdy neskončí, jejich válka bude trvat věčně, tak dlouho jsem se marně snažil přemoct nesnesitelnou úzkost, dokud jsem nepochopil její příčinu. A potom se všechno vyjasnilo, já uviděl svět, který byl mnohem pestřejší a svobodnější, než ho popisovali mluvčí a všechna úzkost zmizela a já se vyléčil.
O neopuritánství
Ale skutečnost se naštěstí neohlíží na to, co o ní vyprávíme a plyne si dál, navzdory našim zobecňujícím příběhům. Vzpomínám si třeba na jednu skutečnou bělovlasou paní, když jsem jezdíval stodevatenáctkou k letišti. Nosil jsem těsné kalhoty a na nich těžký řetěz, co se mi vepředu převaloval přímo přes penis, který mi často tvrdl, tak nějak z pulzování života kolem. Dlouho se na mě dívala, jak jsem stál nad ní a chvíli před výstupem si ho pohladila a se širokým úsměvem řekla: "to je ale řetěz".