My, kdo jsme nikdy nebyli muži

My kdo jsme nikdy nebyli muži, kdo jsme odmítli hrát společností přidělené role a stali se pro zbytek lidí zrůdami, kteří jsme se celé dětství učili sami sebe nenávidět protože jsme našim matkám zničili život, a když jsme se konečně naučili mít se rádi nutí nás společnost která opožděně dospěla do fáze ve které byly naše babičky a matky v době kdy jsme byli malí abysme se znova nenáviděli, kteří jsme nikdy neměli a netoužili mít nad někým moc, kteří jsme nenáviděli naše tyranské otce a dědy a za žádnou cenu nechtěli být stejní jako oni, kteří jsme si vždycky dávali pozor aby s námi naše partnerky nebyly ze soucitu nebo z povinnosti protože to je jediný způsob manipulace který v našem případě přicházel v úvahu ale aby za to od nás vždycky něco dostávaly, protestujeme proti tomuhle primitivnímu duchu doby která zjednodušeně rozděluje lidi na muže a ženy a podle toho určuje jejich charakter a žádáme od společnosti konečně něco novýho, něco neviděnýho, něco co jsme ještě nezažili.