Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTvá naděje
Autor
Amenirdis
Pustá bílá krajina,
na obzor se rozpíná,
skrze krásu do tajemna,
zrodí se v oku slza jemná.
Ač pokrývá ji mráz a led,
přece voní, jako lesní med,
skryta ve svém závoji,
tak lehce bolest zahojí.
Jak vítr žene do dálky,
tam ona navléká své korálky,
na skleněnou tenkou nit,
za sebe, jak kdo bude chtít.
Postůj, dýchej, hleď a žij,
věčný proud přání, je tvůj kyj,
srdce i krev je jistota,
a sílu dodá bílá pěchota.
3 názory
Safián má pravdu
Tady s Radovanem nesouhlasím. Autorova vůle by měla směřovat k tomu, aby to bylo napsáno pořádně.
Vítej zde, hezký a něžný první počin.
Jen úplně malé detaily: možná by to chtělo trošku (jen někde) zlepšit rytmus, protože k vázanému verši se lépe hodí, když to pěkně plyne. Třeba:
Ač pokrývá ji mráz a led
přece voní jako med
Skryta ve svém závoji
lehce bolest zahojí.
Jak vítr žene do dálky
tam navléká své korálky
na skleněnou nit
jak kdo bude chtít.
Ale uznávám, že takhle by z toho byla říkanka a to třeba nechceš. V tom případě to nech tak jak to je.