Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZakázané ovoce
Autor
bixley
„Ahoj, Šári!
„Čau, Katko. Ráda tě vidim. Ještě že máme aspoň ten skype, že jo?“
„Tak co, už máš hotovou matiku? Já tomu vůbec nerozumím. Nemá mně to doma kdo vysvětlit. Už mě to štve, ani není od koho opisovat. Ještě že dáváš na net ty videa s písničkama, to se děckám ze třídy moc líbí.“
„To je super. Teď zrovna nacvičuju další, ta je bezvadná, je to od jedný míň známý skupiny, myslím, že se menujou Bobři, líbí se mi jejich písnička Strč prst skrz krk.“
„To mi přijde hodně dobrý, tak to se fakt těšim. Kdy to tam dáš?“
„Zatím nevim, naši pořád pruděj, že prej brnkám na kytaru a neučím se. Ale koho by to bavilo? Táta občas odpojí modem. Ale pak zase sám potřebuje dělat svou práci, tak ho nahodí.“
„To je pěkně blbý, oni ti to zakazujou?“
„No, přímo mně to nezakázali, ale znáš ty řeči. A taky furt kontrolujou, co dělám. To víš, oba jsou doma na háóčku, do práce nechoděj. Jakmile mě uslyší táta brnkat, už je ve dveřích a ptá se, jestli mám hotový úkoly. Někdy zas přijde máma a chce pomoct něco v kuchyni jenom proto, abych nemohla hrát.“
“Tak to je mi jasný, že to musí bejt vopruz. Ale určitě to tam pověs, má to dost velkou sledovanost.“
„Jo, to jsem si všimla. To víš, že si to nenechám zakázat. Už mám vyhlídnutý další skupiny. Jinak bych se zbláznila.“
„Jo, co ta matika? Máš to?“
„No nějak jsem to spočítala.“
„A nemohla bys mě to poslat do mailu?“
„Ale jo, když mě opravíš ten překlad do angliny… Už musím končit, máma zas něco chce.“
„Jasně, čau.“
„Šári, jseš na příjmu?
„Jojo, jsem tady.“
„Co děláš?“
„Teď zrovna koukám na Pána prstenů, nějak se mně do ničeho nechce.“
„Já jenom žes už dlouho na net nic nepověsila.“
„Ále, nějak do toho poslední dobou nemám chuť.“
„A co se stalo?“
„Nevím, celkem asi nic. Prostě se mi nechce nic nacvičovat.“
„Už tě to nebaví?“
„To ani ne, baví, ale naši poslední dobou přestali prudit. Prostě si toho mýho hraní nevšímají. Nevypínají internet.“
„Tak to je suprový, ne? Aspoň máš na to klid!“
„To jo, klid mám. Ale když mi to zakazovali, tak jsem pořád měla nutkání se do něčeho pouštět, teď mě to nějak přešlo.“
„Neblbni prosím tě, děcka na to čekaj…“
„Jo, a víš co ještě chtěj naši? Zaslechla jsem, jak táta říká mámě: necháme ji cvičit, pokud to holce půjde, může začít chodit do hudebky.“
„A to bys nechtěla?“
„Jseš blbá? To bych musela začít hrát stupnice a nějaký ty Bachy a Mozarty, o to teda fakt nestojím.“
„Tak to už na net nic nedáš?“
„Možná jo, ještě nevím. Hele, chci koukat na ten film. Ahoj.“
No jo, tak čau.“
34 názorů
je to ze života, taková vtipná momentka, obzlášť když jsme doma - děti na online výuce a my na HO, tak mi to příjde docela povědomé:)
Jasné. To je sranda.
My Češi jsme holt smějící se bestie. Hele, nevíš, kdy to skončí? Celý svět se v tom motá, to už fakt není sranda.
Nami, na tom něco je. Holt bysme to museli nějakou dobu vydržet a nechat se okrádat... :-)
CHT, to, co popisuju, by se mohlo odehrávat, i když trochu jinak, i bez koronaviru. Rodiče by mohli být doma, protože třeba z domova podnikají a holka by mohla písničky místo učení nahrávat odpoledne po příchodu ze školy místo psaní úkolů, ne jenom při výuce on-line.
Trochu zjednodušené, ale je třeba psát co visí ve vzduchu. Jenom si myslím, že už to, kurwa, přestává být sranda. Nebo si to neuvědomujeme?
Napadlo mně, že by se způsobem, který popisuješ , dali napravovat třeba zloději. Zloděj když krade, tak se bojí, že ho chytí a dostane trest. Kdyby se tresty zrušili, ztratil by motivaci toho zakázaného ovoce a hrozby trestu a přestalo by ho to bavit.
Ale bojím se, že než by se zjistilo, jestli to funguje, neměli by jsme už vůbec nic.
Primární linka je o tom, že se nudí, tak nahrává písničky a to, že jí to rodiče zakazují a chtějí, aby se učila, vede k tomu, že ji to baví o to víc, protože dělá něco zakázaného. Ve chvíli, kdy to rodiče začnou tolerovat a přejí si, aby se tomu pořádně věnovala, ji to už bavit přestane.
Já vlastně moc nechápu, co se textem chtělo říct. V této době to mají komplikované všichni. Takže mě z toho vychází, že ta holka vlastně ani neví, co chce, zpovykaná, povrchní... Na rebelku mi nesedí její repertoár.
To je pravda, že by se tam seznámila s dalšími lidmi a vnímala to jinak. Jenže tím, že byla zavřená doma, to brala jen jako "truc" rodičům. Díky.
Škoda, že Šárka neznala taky někoho jiného, kdo hraje. Na hudebních školách je dobré, že se tam chodí do nauky, kde se právě s takovými seznámí a učitelé, jakmile je to možné, vytváří hudební skupinky.
Evženie Brambůrková
29. 01. 2021Nezávidím jim to, musí to být strašné. I když jsme na školu nadávali, bylo fajn být s ostatními.
blacksabbath
29. 01. 2021jj... i když máme spoustu technických vymožeností....jako skype apod...dětem chybí osobní kontakt s vrstevníky...vidím to na vnoučkovi (10 let)....můžeme si jenom přát....Ať už je to zase ve starých kolejích!!!......hezky jsi to napsala....
číst tvoje dílka mi (zatím) nikdo nezakazuje, přesto tak činím dost rád. ;-)
Díky oběma, doba je dnes složitá a myšlení, zejména nejmladší generace, taky.
Ano, i takové obraty se poslední dobou dějí. Však kdo by se divil. Vydržet ale musíme.