Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDomov
Autor
Zajíc Březňák
Únor 2021
zaslechl jsem svou myšlenku,
píseň domova,
ale moje bolest je zub,
který se musí vytrhnout,
básničkami mě nevytrhneš,
jsem totiž dívka a myslím prakticky,
hledej chybějící článek k člověku,
ale člověk nevzejde ze své cesty,
to cesta vychází z něho,
když i nevěřící vložil prst do rány,
na rány tě užije,
mezi dvěma výkřiky úzkosti
pověsil sis plachtu a ve stínu hledáš
pěšinku k domovu, který není
*
7 názorů
Zeanddrich E.
14. 02. 2021.. .
Radovan Jiří Voříšek
14. 02. 2021to víš, to je moje postižení, profesionální deformace
Zajíc Březňák
14. 02. 2021Děkuji všem čtenářům a komentátorům.
Radovane i tobě díky za podrobnější rozbor, i když je trochu více psychologický než literární. I tak si jej velice cením.
Je v nás tolik rozporů.
vytrhnout - nevytrhneš
cesta vychází z něho
bezva
i když nevím, kam míříš :-)
Je to nevšední dílo specifických postojů, zřejmě vycházejících ze zkušeností s domovem. Výkres černé díry, která ztratila blízkost a bezpečí.
Obzvláště palčivé jsou nastíněné sliby (výborné znázornění slovem básničkami) a zpřítomnělé násilí, vystižené krátce a jasně. Ještě širší rozměr vidím v posledních verších a to ten, že nastíněný původce toho těžkého, co se doma odehrává, se nějakým způsobem hledá "pěšinku k domovu". A tímto aktem vlastně odhaluje i toho drohého, který je tu zraněným vypravěčem, že už zůstal zaseknutý ve své roli bez naděje něco měnit.