Mínus dva

Je březen a mráz leze pod nehty

jako špína a šmír 

a zamrzlé kaluže praskají pod tíhou kročejí

jako když jsme vytloukali okna ve starých německých domech

ale obilí zlátlo a pod tíhou klasů se klonilo k zemi

v chudých sudetských polích

což znamenalo jediné   

že je konec prázdnin

a zase nás začnou učit, jak se řekne rusky traktor

a celé třídě uvážou pod bradou pionýrský šátek

jakoby zase věšeli Horákovou

a pak ti pod nohama podtrhnou stoličku a dívají se na tebe u tabule

a říkají tomu učit děti

a hlavně je naučit pochodovat

a stát čestnou stráž u pomníku

nasadit si plynovou masku za pět vteřin

stisknout spoušť

sníst prášek proti zubnímu kazu  

nasypat Cyklon B do plynových komor

přinést pět korun na SRPŠ

poslouchat Gotta

znát přísahu

střílet ze vzduchovky (což mě nikdo učit nemusel, vždycky jsem byl jinej)

hlasovat pro komunisty

a navyknout je fabrice

ale jak se nafukuje žába

jak se podpaluje oheň

kde je tajná díra kudy se dá dívat dovnitř ženské sauny

a že cikáni jsou úplně normální jako my

tomu se musel naučit každý sám

městem se rozlilo svítání

jdu s rukama v kapsách

mráz štípe do tváří a rty mám suché jako po prvním líbání

to jsme se ještě báli vklouznout si jazyky do úst a nevěděli ani o lízání  

a měli je jen pro zmrzlinu a k vyplazování a k olizování známek na dopisy pionýrům do Sovětského svazu

ale věděli jsme, že je třídní nepřítel

je předjaří

které je u nás sakra dlouhé

a slunce je ještě stále padlé

a psi se mi dívají do očí, když očurávají rohy

a je březen 

a jsou mínus dva