Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Edgarovské železniční blues

02. 08. 2021
13
34
764
Autor
Musaši

Báseň Allena Ginsberga přeložil Josef Jařab.

 

 

Allen Ginsberg: Poeovi - Nad planetou, let Albany-Baltimore

(úryvek)

 

... Ve Zlatém Slunci čoudí Filadelfie, růžové modré

zelené nádrže s kyanidem sedí na podlaze pekla,

komíny plivají kouř, městská obydlí nahloučená jako viry

podél zátok Delaware až po horizont smogu -

nad Wilmingtonem letadla rozprašující černé

pásy mlhy - Železná bydliště

bez konce od Manhattanu po Washington.

Pane Poe! Předvídal jste tenhle Smogland, toto Peklo?

Snilo se vám o tom, že Baltimore Bude Možno Vidět z Nebe?

že ho uvidí Básník Ohnivým Oparem Uchvácený Vyděšený výbušnými plyny!

Poe! Věřil bys tomu, že tvé proroctví z ČERVENÉ SMRTI

se bude lít oblohou nad Filadelfií jako Sirnaté Sny?

Zazděni v amontillandsém sklepě! Lidstvo k pláči zhulené

do Atomového bunkru odvádějí Šílení Ministři Obrany! ...

 

 

 

Edgarovské železniční blues

 

Mráz, únor bez vloček, jen havrani jak noty

zas píšou na dráty večerní requiem

nad prázdné nádraží, nad ojíněné ploty,

nad černé komíny, co v kouři vězní je.

 

A pak se zvedne v ráz to krákající mračno,

zamíří na hřbitov, jenž skýtá tichý hřad,

sbor v šeru dozpívá a  hvězdy  zářit začnou

na linkách notových. - Jen blues teď začít hrát

 

o noci, samotě, o dálce, z které mrazí,

o třpytu kolejnic, co sbíhají se v tmách,

o jménech temných měst, kde nenašli jsme azyl.

Mráz, nebe - černá zeď a třpytící se hrách...

 

 

 


34 názorů

Musaši
01. 10. 2021
Dát tip

30. 9. 2021

 

Plakátové železniční blues

 

Po opuštěném nádražíčku

jak bezdomovec bloudím sám.

Když posadím se na lavičku,

jsem další živá okrasa

 

ve společnosti květináčů

s petůňkami a muškáty.

Blíží se půlnoc...  Dám si sváču,

pak prohlížím si plakáty

 

s železničními reklamami

na letoviska u moře.

Najaře bych se nechal zmámit...

Vtom ohýnek se rozhořel,

 

začervenal se náhle v šeru

za kolejemi v zahradě...

Shrabané listí!  Derniéru

má pestrý podzim.  Parádě

 

lákavých barev na plakátech

se vysměje až první mráz.

Hlášení!  Bůh ví kolikáté...

Zpoždění bude delší zas.

 

Jen pro mne zazněl z amplionu

ten rozpačitý ženský hlas.

Dvanáct úderů z místních zvonů - -

a na plakátech tolik krás!


Musaši
16. 09. 2021
Dát tip

13. 9.  21

 

Černobílé blues

 

Šum deště...  Liják padá

do zimní krajiny,

zní jako kanonáda

a chalup rujiny

 

se v bledé mlze skryly,

na střechách taje sníh...

Kraj smutně černobílý

jak cisterciák mnich,

 

jak straka na akátu,

jak fotka zrnitá

chce slyšet "píseň" a tu

vždy zpívá z trní ta,

 

jež noty z balad krade

Grimmům a Erbenům

a na bílý sníh klade

tmu jako z ebenu.


Musaši
06. 09. 2021
Dát tip

Mrtví milovat nemohou, ale mohou být milováni. A to je důležité. Mnohými malíři lidé pohrdali a začali je milovat teprve až po jejich smrti. Takže - stále mám ještě šanci být milován.


mrtví mohou věčně zůstat mladí 

leč milovat nemohou 

 

ak poézia basnika aj po jeho smrti miluje, som ako čitateľ milovaná alebo oslovená


Musaši
31. 08. 2021
Dát tip

dievča,

v rámci své undergroundové tvorby vkládám pod Edgarovské železniční blues další a další "blues", která mi vytanou na mysli. Líbilo se ti Tajga blues, tak třeba by se ti mohlo líbit i Kampa blues.


Musaši
31. 08. 2021
Dát tip

28. 8.  2021

 

Kampa blues

 

Zas Kampou bloudí bluesman modrý abé

a hulán Holan jezdí na koni.

Ty? - Kam se na ne pane Hrabě hrabeš?

Když nad řeku se v noci nakloním,

vždy slyším z mlhy kopyta a ságo

a někdy z křoví i Werichův smích.

Už připadám si jak opilý Magor,

co občas se tu u Lennona mih.

Jak nesourodá směska Poézie:

chlap z undergroundu, hrabě s cigárem,

klaun, mnich a mystik...( Svatá Terezie,

dál opatruj ho v jeho separé ),

                     leč přece tenhle podivný band ladí,

                     neb mrtví mohou věčně zůstat mladí.

 


Musaši
30. 08. 2021
Dát tip

Tento sonet se týká 6. části "Vojenské suity" Václava Hraběte, která zpracovává legionářské téma po ginsbergovsku.

 

28. 8.  2021

 

Legionářské blues

 

Blues o pradávném historickém vlaku,

co houká z vloček ruských metelic

do kulometných dávek...  Ortely

a milosti vždy podal na bodáku

jen soudce Osud na úmorné pouti

přes širou Sibiř možná smrti vstříc.

Hluk přestřelky - krev - pak zas dlouho nic:

sníh, břízy, pražce - koleje se kroutí

skrz kopce tajgy - zase mizí v stepi

a sbíhají se v bílé pustině...

- Děd vnoučka nejspíš houpal na klíně

a vyprávěl mu epos velkolepý,

               jenž hoch pak změnil v ginsbergovskou báseň.

               ( Ta Kvílení až příliš podobá se...)


Musaši
23. 08. 2021
Dát tip

22. 8.  21

 

Havran a holubice

 

Havrane černý z ruských písní,

havrane, posle Edgarův,

marně si voják slávu vysnil...

Teď svítá v ranním oparu

 

a k bojišti se hejno slétá...

Chraplavým hlasem svoláváš

nad vojsko, po němž je už veta,

bratry, co těla bolavá

 

bolesti jednouprovždy zbaví,

krákáním nářek přehluší...

Co zbývá z vůle, cti a slávy?

Křik zarývá se do uší

 

všech těch, co možná ještě žijí...

Brzy je duše opustí!

Jak holubičku vypustí ji

do ticha, v které vyústí

 

let k smečce valkýr, co všem lhaly,

ke světlu pravdy - výš a výš...

Do očistce či do Valhaly?

Havrane, co ty o tom víš?

 

Havrane černý z ruských písní,

havrane, posle Edgarův.

Marně si voják slávu vysní...

Dál krákej - zpívej o zmaru.


Musaši
16. 08. 2021
Dát tip

15. 8. 2021

 

Vyhnálovské železniční blues

 

V oblacích kouře, jiskřiček a páry

spravuje blázen v depu parní stroj.

Mechanik Básník, penzista již starý

zas navlékl si modrý stejnokroj,

 

má ruce černé, lesklé od oleje,

táhla a písty vzorně promazal,

šroub utahuje, potí se a kleje.

Co ale vlastně dosud dokázal?

 

Chtěl vrátit zpátky na železnou dráhu

jak hnědé uhlí "sexy" básničky,

chtěl z mračna dýmu houkat pro výstrahu,

když řítil by se kolem babičky

 

před boudou z prken kdesi mezi poli.

Chtěl z Vyhnálova svištet na Prahu!

Se sirkou v zubech s časem dozápolil,

propotil mundůr v stálém zápřahu

 

a jako Dvořák v depu mezi pýrem

teď spřádá v hlavě tóny requiem,

či spíš jen blues, z nějž ovšem dies irae

jak píšťala prý vztekle zavyje.


Musaši
12. 08. 2021
Dát tip

En,

kdysi jsem samozřejmě většinou četl jen to, co se mi líbilo a z beatniků mě oslovil jen a pouze Corso(respektive také Kerouac, pokud bych počítasl i prózu). Ginsberga jsem kdysi četl jen proto, abych si o něm udělal obrázek a brzy jsem jeho básně odložil.  Až teď, na stará kolena si uvědomuji, že jsem ho dříve nespravedlivě hodnotil až příliš negativně. 


Musaši
12. 08. 2021
Dát tip

Kamamuro,

moc ti děkuji za typy na další překlady Havrana, které bych si měl přečíst. Časem to jistě udělám, jen nevím, kdy to bude. Momentálně jsem se začal zabývat Františkem Hrubínem jakožto jakýmsi protipólem Ginsberga. Chci si porovnávat, co ve stejné době psali špičkový světový modernista a český klasik milovaný pouze českým národem. Milovaný jím ovšem stále, neboť jeho knížky z knihoven nezmizely a občas si je dokonce i někdo půjčí. Nejčastěji se ovšem půjčují jeho knížky pro děti.  


Musaši
12. 08. 2021
Dát tip

dievča,

pokud máš ráda sonety, pak hledej v katakombách pod mými ginsbergovskými variacemi. Tam najdeš už teď sonetů dost a časem ještě víc. Stal jsem se totiž undergroundovým básníkem.


Entropia
10. 08. 2021
Dát tip

Z beatniků znám jen Corsa a Ferlinghettiho, ale to, co tu zatím uvádíš z Ginsberga, se mi aspoň osobně nezdá vůbec špatné. A ten kontrast - dvě Edgarovské inspirace, každá v jiném duchu, přesto je spojuje téma, obraz, neodbytný pocit. 


Kamamura
09. 08. 2021
Dát tip

Musashi - Havran je opravdu dost obtížný oříšek. Než se někdo začne pokoušet o překlad, měl by umět perfektně nejen anglicky, ale hlavně a především česky. A takových lidé dnes už moc nemáme. 

Jedni z nejlepších současných překladatelů jsou podle mého názoru Kantůrek (koukám, už to má také za sebou, to jsem ani nevěděl), co překládal Prattcheta a František Fuka. Z těch minulých to byl Bohumil Matthesius - překlad Zpěvů Staré Číny je výborný a Josef Hiršal, který neopakovatelným způsobem přeložil Morgensternovu poezii (Morgenstern je vzhledem ke své hře s jazykem mnohem těžší než Poe, a geniální je zrovna tal), a jeho vlastní sbírka Prodavač Párků je rovněž nezapomenutelná.

Takovým je těžko se nejen vyrovnat, ale vůbec i jen přiblížit.  

Jinak obecně jsou překlady beletrie dnes dost příšerné, protože překládá kde kdo, ale s ovládáním mateřského jazyka v celé jeho nádheře a květnatosti je to už značně slabší. 


vidíš? ... podivné sonety ma oslovujú ... vďaka za výklad, rada som si prečítala ... a tiež si rada počkám na záver sonetíku ... neviem takmer nič o technike veršov, som naozajstný tulák v poézii ... vnímam to, čo mi takpovediac lezie pod kožu ... a tvoj alexandrín má čaro


Musaši
09. 08. 2021
Dát tip

Dievča,

ty se asi o sonety a o teorii vázaného verše moc nezajímáš. Tajga blues je dost podivný sonet. Je to alexandrínový anglický sonet. Bohužel jsem ho nevynalezl já, nýbrž překladatel Jan Vladislav, který překládal W.S. sonety alexandrínem, což je francouzský verš, takže překlad je historický nonsens. Mně se ale alexandrínový sonet zalíbil a hraju si s ním.  teď mám rozepsaný další takovýto sonetek, ale zatím mi chybí závěr. Začátek zní takto:

 

Do sadu vrůstá les - hle: větve samé jmelí

obtěžkal bujný chmel a břečťan každý kmen

obtáčí jako had... To stačí! Můžeme - li,

zachraňme dávný ráj! Jest brzy na ámen.

- Dřív řady jabloní, dnes krušiny a svídy,

změť trní maliní a všude černý bez...

Když do tmy srpnové padají perseidy,

chceš si jen něco přát? Ne - ráno z půdy snes

pily a sekyry, hned do práce se dáme.

Modlitby jiným nech, zde není třeba Bůh...

 

Ten sonetek navazuje na jeden biblický žalm a zatím není hotový. Nevím, jestli ho mám dokončovat.

 


keď ich ukrývaš, iba tulák na ne natrafí ... tieto tvoje verše sa krásne vinú ... vďaka za ne ... hádam sem-tam nejaký prihodíš 


Musaši
09. 08. 2021
Dát tip

dievča,

a jak jsi vůbec přišla na to, že tady ta básnička je?


Tajga blues je nádherná ...*


Musaši
09. 08. 2021
Dát tip Entropia

8.8. 2021

 

Tajga blues

 

Jsou lesy rozlehlé a tiché jako moře,

než večer opře se vichřice do korun,

břízy se rozvlní a slunce začne hořet

a z větví ozve se pláč sténajících strun.

Jsou les hluboké jak studna, jako propast.

Tam, u dna samoty, smíš poznat, co je stesk,

po všem, cos opustil a co jsi stihl propást,

co mihlo se jak had, jak v dáli němý blesk.

Jsou les lhostejné - ten labyrint, jenž mlčí,

když křičíš do noci, do všech světových stran

a z mlhy odpoví snad jenom smečka vlčí,

jež vyje na měsíc až do mrazivých rán,

               do jíní na trní i na kapradí srázů...

               Co zbývá? Sevřít hůl a ploužit se vstříc mrazu. 


Musaši
06. 08. 2021
Dát tip

Bačkovský,

Havran je pro českou poezii, respektive pro český překlad naprosto ojedinělou básní. Přeložit Havrana, to je český národní literární sport. Kdysi jsem si v knihovně, kde teď sedím, půjčil celou knihu překladů Havrana do češtiny. Jestli si to dobře pamatuji, bylo jich tehdy 24 a od té doby přibyly další, což bylo i zmiňováno ve sdělovacích prostředcích, které jinak o soudobé poezii ani nehlesnou. Čeští překladatelé, potažmo čeští milovníci poezie, Havrana zbožňují. A jen o něco málo méně překládadým básníkem je pak Baudelaire, literát stejně temný jako Poe, jazykově možná ještě exkluzivnější.    ...Myslím, že část českého národa má k dekadenci velmi pozitivní vztah a Poe byl předchůdcem dekadence. U něj, zvláště v případě Havrana ovšem platí, že psal  dokonalé básně jak po stránce konstrukce, tak po stránce zvuku. Proto je to pro překladatele taková výzva. Přeložit Harana dokonale se ovšem zatím ještě nikomu nepodařilo. Ani mně ne, i když jsem tomu věnoval dost času a hodně jsem se snažil.


Bačkovský
05. 08. 2021
Dát tip

K tematu ,  E.A. Poe a jeho poezie, myšlenka, že se už nic krásného nevrátí zpět, že "život už byl"  je mi cizí.  Ale to není tak podstatné - Poe měl těžký život, básník je depresivní, ponurý. Ale zase určitě výborný. Vím, např TS Eliot chválí jeho poezii. Pomáhal jsem synovi s povinnou četbou, četli jsme Krkavce, působivé, ale stačilo mi to.    

 


Musaši
05. 08. 2021
Dát tip

Bačkovský,

Ginsberg psal klidnější básně teprve až po šedesátce. Na to, jakým způsobem žil, se dožil relativně vysokého věku 71 let. Patřil ovšem k těm autorům, kteří napsali stěžejní díla v mládí a jejichž pozdní básně jsou brány jen jako literární zajímavost. Nebyl modernistou až do posledního dechu, k stáru občas i hledal inspiraci ve sbírkách svého otce Louise, který psal mnohem tradičněji než literární průkopník A.G. 


Musaši
05. 08. 2021
Dát tip

Dagmaram,

v "blues" psaném alexandrínem je trocha ironie. Má působit jako kontrast k exaltovanému a trvale rozrušenému modernistovi Ginsbergovi. My dekadenti: Poe a já, jsme už smířeni s Osudem, víme, že "nikdy víc", tak proč bychom se rozrušovali?  Poe měl důvod k rozrušování se snad jen proto, že byl trvale finančně na dně. Psal horrory a detektivky proto, aby se uživil. To Ginsberg, ten byl za vodou. 


Musaši
05. 08. 2021
Dát tip

vesuvanko,

od Poea - spisovatele jsem toho moc nečetl. Na jeho povídku Maska červené smrti z roku 1832 navazuje Ginsbergův text. Viděl jsem ale spoustu filmů natočených dle jeho literární předlohy. Poe je považován za praotce detektivky, horrou i fantasy, jeho prózy jsou velmi akční a velmi temné. Jsou nepochybně přímo ideální inspirací pro filmaře.

Básnické dílo E.A.P ovšem znám dobře, četl jsem od něj všechny básně, které napsal. Co se poezie týče, možná by se zase dal pokládat za praotce dekadence, protože psal často o smrti a o těch nejpochmurnějších stránkách života. Jeho Havran(spávný překlad by ovšem měl znít Krkavec), je o tom, že se už nic krásného nevrátí zpět, že "život už byl". Poeovy životní pocity mi vždy byly velmi blízké.


Bačkovský
02. 08. 2021
Dát tip blacksabbath

Ginsberg je "patetický a hysterický", ale určitě výborný básník.  Musašiho Edgarovské železniční blues je klidnější s působivou poslední slokou. 


Dagmaram
02. 08. 2021
Dát tip

pěkné, umíš krásně nakládat se slovy. Hezky ti to všechno váže a tančí v rytmu :-)


vesuvanka
02. 08. 2021
Dát tip

Edgarovské železniční blues se mně líbí, vyvolává živé obrazy, TIP


Musaši
02. 08. 2021
Dát tip Muamarek

Muamarku,

Vévoda Milánský je zobrazen dramaticky a pateticky, jak Bouře káže. To všechna čest. Já ale dávám přednost edgarovské vyhaslosti a vyprázděnosti Osudu. 


Muamarek
02. 08. 2021
Dát tip Gora

 

Ozvěna pekel

 

Hradby jsou z oceli a Prospero je klidný,

snad pětkrát očkován dolévá číše vína.

Věří, že přežije, když takto přečkal týdny,

věří, že zvítězí, kde jiné smrtka stíná.

 

 Tam venku krákorá havran, jenž křídly mává.

Posměšně skřehotá, a nezbedně se vrtí.

Ať princ se raduje, že skončila noc tmavá,

již brzy pohlédne do tváře rudé smrti.

 

 Má masku umělou – pod ní se velmi šklebí,

když k princi přistoupí a naiva ten pozná,

jak moc že mýlil se, když myslil, že je v nebi.

To z Pekla zazněl smích – a ozvěna je hrozná…


Musaši
02. 08. 2021
Dát tip

Děkuji.

Ginsberg je patetický a hysterický, neustále se nad něčím pohoršuje a rozhořčuje, kvílí ještě dlouho po svém Kvílení, prožívá své emoce až na dřeň.

Já už jsem na všechno naprosto rezignoval, jako Poe ve svém Hvranovi, respektive ve svém Krkavci.


Alegna
02. 08. 2021
Dát tip Gora

velmi pěkné blues ...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru