Phantasia VII.

Něco mě probudilo. Hluk. Hlasitý hovor a smích. Procitl jsem ve svém domě který měl stěny z živých stromů propletených keři. Vyšel jsem ven a zvlétl. Musel jsem zjistit co se tu děje. Les tady na kopci nebyl hustý. Spíš to byla taková savana z vysokou trávou a keři. Břízy s bílými kmeny rostly hodně roztroušeně. Vznášel jsem se nízko nad korunou jedné z nich. Dole se to hemžilo mladými lidmi. Spíš ještě puberťáky. Děcka tak patnáct šestnáct sedumnáct let. Nadšeně na sebe pokřikovali. A neustále přicházeli další. Jedna holka říká druhé: Bude tam i nějaké jídlo? Já jsem si nic nevzala! Neboj - bude tam toho spousta! Bude to príma párty! Aha. Tak o to tu jde... Po cestičce se už mírně potácejí dva klučáni a podávají si mezi sebou flašku. Další táhnou suché dříví na oheň. Vrcholek kopce se zvolna plní. Nenápadně přistanu opodál v keřích a pak projdu až do jejich středu. Poslouchejte mě! Zakřičím na ně. Tady v lese žádná párty nebude! Přistoupí ke mně jeden starší kluk a ptá se: A ty jsi kdo? Kdo jsem? Na tom nezáleží. Ale já tu prostě bydlím a nepřeji si aby se tu cokoli dělo! Poslouchají co říkám ale je jich prostě moc. Starší kluci mě obestoupí. Je mi jasné co zamýšlejí ale jsem rychlý a hbitý. Proklouznu mezi nimi a zmizím v keřích. Utíkal támhle! Musíme ho chytit! To už jsem ale znovu ve vzduchu a sleduju to lidské hemžení pode mnou. Jako mravenci v mraveništi. Postavičky pobíhají sem a tam.

Je čas se proletět. Prudce naberu výšku a pak rychle letím zpátky k lesu. Je to krásný bukový les a já se řítím nízko nad jeho korunami. Jsem opojen rychlostí a proudícím vzduchem kolem. Náhle zahlédnu mezi stromy stádo jelenů. Sestoupím až mezi kmeny a dívám se na ně. Laně větří a dívají se mým směrem. Vidí mě ale nebojí se. Ale je tu ještě někdo. Vystoupám výš a vidím přibližovat se smečku vlků. Zastaví se a dívají se na mě. Také mě vidí. A bojí se. Stáhnou se zpět a utíkají pryč. Letím dál a vyletím z lesa nad rybník u mé rodné vesničky. Dole se cachtají caparti a ač přeletím nízko nad hladinou nikdo mě nevidí. Přiletím až nad pole kde je skupinka mladých. Stále mě hledají. Někde tady musí být říká jedna holka a podívá se nahoru mým směrem. Trochu mi zatrnulo. Dívá se přímo na mě ale nevidí mě! Začnu dělat opičky mávat rukama a létat jako motýl.

Je čas vrátit se domů. Přilétám nad skupinku chat a přistávám u jedné z nich. Otevřu branku v plůtku a po pár schodech vystoupám ke dveřím. Hej! Někdo na mě zavolá. Otočím se zpět a vidím jak na chodníku stojí ten mladík z lesa. Co tu děláš?! Ptá se mě. Přistoupím k němu a říkám: Ty blbečku! Už jsem ti to přece říkal - já tu bydlím! Na to on : Nevěřím ti! Náhle kolem prochází dvojice mladíků a jednoho z nich poznávám. Rosťo! Zavolám na něj. Otočí se a povídá: Slávku? Přijdu k němu a podávám mu ruku. Roky jsem tě neviděl! A on na to: co tu děláš Slávku? Já tu bydlím. Po rozvodu jsem neměl kam jít a tak mi teta nabídla ať bydlím tady v tom domě. Měla jej jako chatu. Mladík z lesa se zeptal: Rosťo - ty jej znáš? Aby ne! On na to.

On tu přece bydlí!