ŽAL V OKNECH

Vlídné misky vah,
Nikdy popel nezradí,
Po všetečných hádkách,
Tělo Páně hřeby nezraní.
Nečtu už tvůj spánek mezi řádky...

Vůně mlžných luk,
Někdy možná podzimem odvanou,
V polích nerozvine víc ten hluk,
Ví,co je už za hranou.
Stokrát hledím na tu perverzi...

I zvon touhy stáří kotlá,
Někde víc a někde s grácií,
Zdechne chabá neochota,
Když padnou květy akácií.
Lavička v návěji červeného listí...

Lež má utržené nohy,
Nikde nepáchne tolik smutku,
Každý den je nuzně strohý,
Hyzdí jej kouzlo povislého koutku.
Dýmající oharek už to vzdal...

Oriflamme leží v chvojí za rozvratu,
Někdo to rád spíše chladné,
Jíní barví duše kolovratů,
Sedmého dne zlatý vratič vadne.
Mezi plechovkami od coly...

Vznítí se prosté znechucení,
Nikdo není slovem skoupý,
Aby nemohl rozjímat při posvícení,
Stín si za úplatu koupí.
"Zatáhni závěs,ať nám ten smutek neuletí...,"