KRÁLOVNÁM

Dej mi jméno!
Margot.
Natruc Annám,Mariím?
Třeba jen závidím.
Co chceš slyšet více?
Nic,jen se chytám ztracené nitě.

Miluj mne!
A přece ne!
Co to říkáš,drahý?
Že nejsem ten pravý.
Ty mnou pohrdáš?
Zase se rouháš!

Bereš a nechceš dát!
Teď se musím smát!
Jsem ti k smíchu?
Modlím se už k tichu!
Víš přece,že tě mám rád.
A ty víš,že se nemá lhát!

Ach,to prokleté poslední slovo!
...a zase nanovo!
Máš své chyby,víš?
Ty také,tím spíš...
Filosofe z balkónu,
Skládám tvým frázím poklonu!

Kdy už konečně dospěješ?
Než se naděješ!
Tak mi dej diadém a růži,
Mám z tebe husí kůži!
Prosím...
Nech mě,už spím.

To je mi úcta mužů!
Feministko,spi už...
Spát teď těžko můžu!
Tak mi dej na krk nůž...
Jsi tak milý!
Ještě malou chvíli...

Chtěla jsem jen být tvoje štěstí!
Však jsi,neboj...
Chutná to jak rána pěstí!
Další vystřelený náboj...
Rouháš se své Paní!
Jak fádní...vágní...

Spíš?
Ne asi,...
Dát mi jméno smíš!
Slyším hlasy...
Dychtím slyšet tvůj šepot...
Margot.

Dobrou...