Luna blues

Tohoto podzimu

vrby plačky v šumperském parku

se dotkly větvemi země

vypadává listí vlasů  

a vzduch chutná jako rumunská zmrzlina

na nebi je vymeteno

jako když prokoukneš první lež

je čas smluv mezi světlem a tmou

a odpovědi se mísí s otázkami jako jazyky mladých milenců

je tak brzy ráno

že slunce ještě nevypichuje oči

a čenichající psi se zastavují u milostných dopisů

které se píší s nohou nahoru

ještě nejsou v řeznictvích vystaveni mrtví

abychom postáli nad koninou a beránky

jakož i na pohřbech nad masem stáváme

a vystaveni rozbřesku jsme povstali z hirošimských stínů

ach jak bloudíme

když je nám všechno zřejmé

ach jak jsme slepí

když od toho, co nechceme vidět odvracíme zrak

a my, jež jsme přišli odnikud se jen pokoušíme zapomenout

že jen nejsme a jsme až na věky amen

a že všechna věčnost vlakových zpoždění

nás vede k pokoře

četl jsem ve vietnamské hospodě

v takové nálevně kam chodí ztracené duše a básníci

že viditelně opilým nenalévají

jmenuje se Luna

ach ti Asiaté

jak dokáží dát krásně poetická jména i takovým pajzlům

a došlo mi, že se umím krásně neviditelně opít

což mi můžete jedině závidět

protože vám by tam už nenalili

je tohoto podzimu

voní hlína

a hnůj z polí

 

 

 

 

 

---