KAHAN

Prométhee!
Plaménku z dávných bitev s větrnými mlýny,
Podaváš mi hřejivou dlaň,
Když bloudím tmou.

Každý se občas spálí...

Jednou jsi nahoře...jednou v dole,
Hledám tajemství Země,
Svítíš mi,
Světluško propletených úponků.

Spočinu v naději,že naleznu cestu.

Knot zadusí nánosy prachu,
Kdo vstoupí,neprohloupí,
V jeskyních s perleťovou klenbou,
Síních moudrosti.

Všude se válí prachy,stačí je zvednout!

Těžkýma nohama,
Rozvířit pokojné duny,
Naleznu výprodej grálů,
Co víc chtít,šeptáš...

Budiž...tma.