Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pod botou

20. 10. 2021
18
28
734
Autor
annnie

 

Pod botou                                                                          Praha, pondělí 18. / Matylda, středa 20.10.2021

 

Anna je unavená

Jde ztichlým nočním Městem

a nehledí ke hvězdám

Ostatně kde by se tu vzaly

Jen lampy okna neóny výkladní skříně

 

Je zamyšlená

Má o čem přemítat

Oči jí padají k chodníku

 

Vidí černé špičky

svých nových smaragdově zelených bot

pomalu kráčet

po velkých žulových dlažebních kostkách,

co nejsou kostky, nýbrž kvádry

 

po úzkém pruhu asfaltu,

který propůjčil barvu této noci...

… která propůjčila barvu

jejím myšlenkám

 

po velkých bílých čtvercích

složených z malých bílých čtverečků

 

Teď bota neslyšně stoupla

na masivní starý obrubník

Teď pod ní jemně zaduněl

železný poklop sklepního výtahu

 

A zase bílé čtverce

tentokrát s černými středy

 

Teď malý kulatý poklop

přípojky,

která tolik desítek let

slouží vanám a umyvadlům

v domě,

který Anna bez povšimnutí míjí

 

Bota se lehce dotkne

velkého železného kruhu

vedle malého železného kroužku

pražských vodáren

 

Naproti kostelu Nejsvětější Trojice

zastoupí Anně cestu

vysoká barikáda z granitových bloků

 

Dvě zelené lodě

obeplují tu temnou horu

 

A znovu asfalt

rozpraskaný jak africké jezírko v období sucha

 

Na nároží černý kostičkový čtvrtkruh

 

Teď uzounký šedý pruh

křižuje široký černý pruh

Veliké Řeky

v níž se zrcadlí okna tichých lodí

Žádná hvězda

 

Stát

Jdi

 

Změna:

Chodník se nyní vine

kolem čerstvě umyté vozovky

dlouhým bílým pásem

 

V loužičce se odráží

červeň tiché tramvaje

 

Před průjezdem jsou velké kostky

řazeny do ladných obloučků

 

A další dlouhé bílé pole

lemované černou linkou

vlevo i vpravo

 

Obloučky

Linka

Obloučky

Linka

 

A konečně velikánská čtvrtka

tvarohového koláče

na rohu

Snad nevypadla z toho na obloze?

 

Anna poprvé vzhlédne

a shledá,

že alespoň tam je vše v pořádku:

cvalík měsíc si spokojeně roste

a nic mu nechybí

 

Asfalt. Obrubník. Tmavé krychličky.

A na nich oblouk

bistra U Paula.

 

Zelená bota spočívá na šprušličce vysoké stoličky

Anna pije horkou čokoládu

Otevře notýsek

Píše

Vzhlédne

Venku noční chodci

tiše míjejí Paula i Annu

 

Anna

přeostří

a v zakřiveném skle

spatří postavu

z obrazu Edwarda Hoppera...

 

… a je to ona

 

pod botou

 

tiché

 

noci


28 názorů

Kaj
25. 02. 2022
Dát tip

Milá annnie, díky. Vnímám rozpor mezi námi. Nemyslím si, že se jde schodnout na jedné míře srozumitelnosti, která je univerzální pro všechny. Respektuji ale, že Ty píšeš o tom, že by jsi to ráda srozumitelnější. Nevím, zda když napíši něco nesrozumitelně, zda za tím není moje ego: já zde prožívám něco zajímavého, ale Vás do toho nepustím. Když napíši něco nesrozumitelného, mohu se o to víc radovat z někoho, kdo se do toho přesto dostane. Další naděje je v tom, že i ti, kteří se do toho nedostanou, si z toho odnesou něco jiného (surrealismus). Máš na toto nějaký názor? Jindy je nesrozumitelnost kamufláž - nemusím vyjevovat svoji intimitu. Když jsem psal svoji knihu, nechtěl jsem čtenáře nudit přílišnou srozumitelností. Dostavil se opak. Dostojevský uměl psát průzračně srozumitelně a přitom zajímavě. Šel s kůží na trh v tom, že to, o čem píše, zaujme i když odkryje všechny literární licence a abstrakce. Já věřím tomu, že realismus i surrealismus jsou dobré. 

Na Ukrajině je to hrozné. Možná nám na dveře ťuká další underground, pokud to planeta ekologicky vůbec vydrží.


annnie
23. 02. 2022
Dát tip

To nevím. Jen si nejsem jistá, zda bez toho úvodu v těch komentářích výše je to dost srozumitelné - ale to je můj problém jako čtenáře...


Kaj
23. 02. 2022
Dát tip

Díky. Asi by to mohlo být dotaženější. 


annnie
23. 02. 2022
Dát tip

No vida! Zajímavé!!!


Kaj
23. 02. 2022
Dát tip

MĚSTO, RATOLEST ZNÁSILNĚNÉ KRAJINY

 

(Spící černoška II)

 

Inspektor Splín vyhání

pro důkazní materiál

daktyloskopického rozboru

 

Půlměsíčky dláždění

otisk prstu obra

obsahují bílé malůvky

na tmavé kůži černošky

 

Když jsem vypovídal

o otiscích prstů

vzpomněl jsem si

jak si sebepoškozující obr

řezal kůži žiletkami

závodníků Míru

 

Pověděl jsem

že se místům

poctivé dlaždičské práce

mravenců stvořitele obra

cíleně vyhýbám

když s dětmi v autě

posloucháme CD


annnie
15. 02. 2022
Dát tip

Tak to jsem zvědavá!


Kaj
15. 02. 2022
Dát tip

Milá annnie, díval jsem se na tuto fotku: https://www.fotoaparat.cz/fotogalerie/fotografie/499057/?page=82784fa5d286ca9b6d21643fcc659094 a přemýšlel, jak napsat báseň o tom, že na obrázku je otisk prstu obra, který znásilnil město.

Kdyby se dělal daktyloskopický rozbor Tvého textu (důkazného materiálu, pro který Tě vyhnal inspektor Splín), bylo by tam hodně obdélníků - otisků roborů. Bylo by tam bílé tetování na tmavé kůži černošky. Existuje něco takového?

Kdybych měl já vypovídat o otiscích prtů, vzpomenul bych si na to, jak si sebepoškozující obr řezal kůži žiletkami pneumatik závodníků Míru. 

Pověděl bych, že se těmto místům poctivé dlaždičské práce mravenců stvořitele obra cíleně vyhýbám, když s dětmi v autě posloucháme nějaké CD. 

Možná z toho nějakou báseň zbastlím. Kolonka vlastní názor - kritika toho na ni ze mě vyždímala dost :-) Díky. 


annnie
05. 11. 2021
Dát tip

Kaji, to je pěkné shrnutí! To by mě nenapadlo... Díky, měj se krásně a.


Kaj
05. 11. 2021
Dát tip

Mysl, kterou splín vyhodil na dlažbu ... Pěkná. 


Kam jsi dala vočí?:-))))))))))).....že ty jsi se bála....abys sis nové botky neokopala?..:-))))))...jak tě napadlo..... obyčejný chodník zbásnit......*/*********


Dan TM
20. 10. 2021
Dát tip

Dávám si tu hořkou čokoládu s Annou...


čau! melancholický odraz v zakrivenom skle ... cupkám si v zelenobotkách priamo do afrického popraskaného jazierka 

ked som mala okolo dvanásť rokov, mame pri ometaní prachu v kuchyni spadol zo steny modrobiely keramický tanier, pamiatka na dedka ... máme lepidlo na keramiku? ... máme ... sadla som si v kuchyni za stôl a zlepila 44 kúskov ... a tak si tam 55 rokov po dedkovej smrti dodnes visí, ako také popraskané africké jazierko*


bixley
20. 10. 2021
Dát tip

Musím přiznat, že takto vnímám chodník a vozovku, když jedu na kole. Jsem očima upřená na povrch,po kterém jedu. Hezky poeticky zaostřené líčení toho, jak a po čem chodíme...


lencza
20. 10. 2021
Dát tip

Mě by zajímalo, jestli si Anna celou tu dlouhou cestu pamatuje přesně, nebo si tak trochu domýšlí? Ale možná je to její každodenní trasa?

Ze všech druhů podkladů pro Anniny boty se mi nejvíc líbí kulatý poklop přípojky. 


cassy
20. 10. 2021
Dát tip

noční scenérie prošpikovaná melancholií se nalézá nejen v New Yorku...


Čudla
20. 10. 2021
Dát tip

K zamyšlení.  /*


Gora
20. 10. 2021
Dát tip

An, Eda Hoppera mám ráda a ty mi dokonale svou básní zapadáš do jeho obrazu...

jinak ovšem souhlasím s Radovanem... krátit, škrtat...


Abakus
20. 10. 2021
Dát tip

Asi nie som vášnivec kanalizačných a vodovodných prípojok - možno preto, že ich vyrábali v sučianskej  tehelni v rámci výchovného programu svojho času moji predkovia. 


lastgasp
20. 10. 2021
Dát tip

Zaujetí krychličkami a vůbec dlažbou s uzávěry vody, plynu a kanalizace, končí melancholickou osamoceností. Trochu nudné, asi neholduji Hopperovi.


Kočkodan
20. 10. 2021
Dát tip

 

Capal jsem celou cestu vedle tebe jako poslušný psík a takřka nespustil oči z nové obuvi jsa ohromen jejím půvabem i velikostí.

A propos psík – je dobře, že se pod botami objevilo jen to, o čem zde píšeš… ;-)


Moje lodě zdraví ty tvé, Anno :) Moc pěkný popis chůze městem... Trochu delší než by bylo třeba, ale beru to taky spíš jako povídku, takže cajk.

Víš co mne napadlo? Že když už znám praskliny na chodníku a jiné nerovnosti vozovky, vím, že jsem doma :) Tohle jsem si uvědomila, když jsme se přestěhovali. Docela brzo jsem tam "byla doma" :)


Dát tip gabi tá istá

Zajímavé obrázky Aniččina pozorování. Ale říkám si, jestli ji v té dlouhé pouti aspoň někdo přepadne, nebo tak něco.

No ale uvidět se ve skle jako postava malíře, který miloval náměty z měst, je dost dobrý nápad.

Opět si neodpustím, že k zakřivenému sklu mohlo být blíž. Kdyby Anička nehloubala nad kvádry, bílými poli ... a byla v cíli dřív, líbilo by se mi její putování víc.


8hanka
20. 10. 2021
Dát tip

zaujímavá prechádzka nočnou Prahou, chodníkmi rôzneho zloženia... i ja sa často dívam na plochu, po ktorej kráčam, pivničné výťahy obchádzam, odkedy som čítala, že jeden nebol dobre zatvorený a chodkyňa spadla dovnútra, netúžim po podobnom zážitku...obchádzam aj hranaté kanály,  vraj prinášajú smolu... pamätám si ešte z čias VŠCHT, spolužiačka pred skúškou hovorila - dám to, vystúpila som z autobusu na guľatý kanál, hranáč by bol vyhadzov...

u nás sú námestie a moja obľúbená ulička k hradu vyskladané z kociek, chodníky našej štvrte sú z popraskaného asfaltu s výduťami, o ktoré sa ľahko zakopne, takže oči sklopené stále aj keď nie som smutná...


Aru
20. 10. 2021
Dát tip

opět příběh na celou povídku :))

ale početl jsem si ;)

u nás se objevil Měsíc už včera a ráno mě vyprovázel do práce :D


Tak mě napadlo, že člověk s fobií z prasklin a kostek, by se daleko  nedostal.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru