Proč píšu a jak to vzniklo

Tento článek bude trošku jiný. Nebude přímo o mně, ale dozvíte se, proč píšu vůbec tyto články. Určitě vám nemusím říkat, nebo opakovat, že ta asistence je opravdu drahá. Když bydlíte v ústavu nebo na internátu, tak bydlení a služby si platíte a je to levnější, protože ten ústav nebo internát má na to nějaké dotace.  Ale jakmile jdete mimo instituci, tak se musíte spolehnout buď sami na sebe nebo na rodinu. Jak už jsem vám říkala, tak jsem od začátku chtěla bydlet v Praze a taky bydlím ????.

Než jsem šla do spolubydlení, tak jsme přemýšlely, jak to bude, jak to vůbec s mámou uplatíme.

Já od začátku spolupracuji s tranzitním programem, což je třeba když klient potřebuje pomoc najít práci, nebo bydlení. Pomáhají mi konzultanti se sháněním peněz na osobní asistenci, založili jsme transparentní účet a poté jsme přemýšleli, jak by se potenciální dárci o mně dozvěděli.

Tak jsme nejdřív napsali letáček, že sháním peníze na osobní asistenci a pak jsme si říkali, že by to chtělo něco víc. Byli jsme i v terénu, kde jsme se ptali lidí, jestli si u nich můžu vyvěsit letáček, například v hospodách, kinech, knihkupectvích. Někde mi to povolili, ale ne všude. A když jsme to vyvěsili na internet, tak nám to přišlo málo, že by se o mně potenciální dárci vlastně nic nedozvěděli. Tak moji konzultantku napadlo, že bychom mohly udělat moje webové stránky, a já jsem se toho chytla. Říkala, že bych měla něco napsat o sobě a mě to začalo bavit, a teď píšu o životě, co jsem prožila a tak dál, prostě o všem, co vás napadne. Začala jsem psát víc a víc a říkala jsem si, že těma články, co napíšu, tak by to mohlo pomoct dalším lidem. A za druhý mě to baví, a za třetí, že se můžu vyzpovídat, a ještě že se ty lidi můžou něco dozvědět. Všichni, co to čtou, dostanou třeba jiný pohled na nás, co všechno můžeme dělat jak lidi bez handicapu.

Teď už mám nápady kam to dál posunout a pomalu je realizuji.