MÁNIE

Řízni mě střepem,

ať vytryskne druhá krev,

míza zpopelněných keřů...

musím přece zemřít!

Dnes,dál už nesmím vzduchem plýtvat!

dýchat kouř ohňů co štípe v očích

slepých...

Záře hořících sálů...po bálech...

rej posmrtných masek

spadly do louhu...co je žere?

dusím se pod lískami,

Stále čekám,ČEKÁM!

...až taky vzplanou.

Za noci setne mě Malý bůh

mečem...ledem zmrazí mne...

zmátořený,chrchlám krev,

Rouhám se,čaroděj alchymista,

zas něco chystám,

štípni mě jedem,

svatozář jsem zaprodal,

křídla shnila.

V temných podloubích

uspím dítě štěstěny,

navěky věků,

jaká smůla.

Dotkni se mého ohně,

roztrhej mě,

zteřelý pergamen zavržených proroků,

nikdo mě víc nepozná.

Zakopej mě hluboko,

víc světlo neochutnám,

v tomto mysli pohnutí,

Smrt...

...ti nesluší,

zrůdám se nepoklonkuje a neodmlouvá!

Ani mně však není po chuti,

zůstat v představách...