Prý

Poslouchám déšť a je mi krásně

to právě žení se dva čerti snad  

na papír toužení píšu ti básně

a kapky padají na spící sad.

Tam stojí jabloně jak staré plačky

koruny skloněny k zemi a sní

na nebi mraků jsou šedivé vláčky

a všechno okolo je jenom prý.

Bez listí nahé jsou stromy jak my

za ruce kořenů drží se v hlíně

ve větvích vyrostla jablka tmy

a já jsem dítětem jen ve tvém klíně.

Poslouchám tep deště a na tvém zápěstí

cítím, že srdce tvé bije jak dřív

a ruce vzlétají s holuby z náměstí

zaplétat křídla svá do koňských hřív.