Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dívka a moře - Dívka, filmaři a žraloci III.

10. 11. 2021
8
35
414
Autor
Andreina

Jsme na konci první povídky poněku potrhlého tvoření, postižené nezměrnou láskou k moři a jeho obyvatelům.

Pro toho, kdo bude mít zájem, zítra bude následovat její další dobrodružství povídkou Smlouva. Bude opět na pokračání.

Dívka, filmaři a žraloci

(říjen 2002)

III.

 

Příští ráno stál šerif na skalním výběžku nad zátokou. Po chvíli rozhlížení upoutalo jeho pohled dění v průlivu. Šedé stíny líně kroužily po imaginárním oválu. Najednou se na protilehlé straně mírně zvlnila hladina a z vody vykoukla hlava.

„Slečno, tady jsem!“ volal a mával rukama jako splašený semafor.

Také zamávala a pustila se přes úžinu, protínajíc dráhy plovoucích žraloků. Šerif slyšel o šílencích pěstujících podivného koníčka, kdy riskují život mezi obávanými predátory bez klece. Žádného živého však ještě neviděl, ale občas mu na stole přistálo hlášení o napadených lidech. Seběhl dolů, kde napjatě sledoval dívku plovoucí těsně pod hladinou a stíny, jež míjela. Kupodivu to vypadalo, že si ji vůbec nevšímají. Vynořila se asi pět metrů od břehu.

„Ahoj,“ pozdravila, „přivez ste mi počítač?“

Hodila na břeh trubku, kterou užívala na odhánění zvědavců a chystala se doplavat zbývající kousek, když ji zarazil šerifův křik.

„Tam, pozor!!! Rychle ven!!!“ křičel a ukazoval za dívku.

Co následovalo, přivedlo šerifa téměř k infarktu. Místo ke břehu vyrazila proti žralokovi, který k ní mířil. Když to vypadalo, že do sebe narazí, dívka proti němu vytrčila paže. Vykuleně zíral, jak predátor uhnul a klidně se vrátil ke pouti po oválu.

„Zbláznila jste se?“ vyjel, sotva vylezla z vody. „Nechápu, jak můžete k těm potvorám vlézt a vy se mu klidně postavíte s holýma rukama. Proč jste neutekla na břeh?“

Dívka se zasmála: „Pojďte, nahoře vám to vysvětlím.“

Po včerejším chladném seznámení našli společnou řeč při pohledu na spoušť způsobenou filmaři. Šerif zjistil, že pokud nejde o osobní záležitosti, vypadne z dívky i pár vět v kuse. Když se usadili pod slunečníkem, začala vysvětlovat.

„Za tři měsíce o nich dost vím. Úžinu užívaj na odpočinek a nelověj tu. Je to demilitarizovaná zóna, kde obyvatelé uzavřeli pakt o neútočení. Viděla jsem rybu deset centimetrů před žralokovou tlamou a on nic. Proto se tu bez potápím obav, ale na pozoru se mám. Jsou totiž zvědaví jak opičky a mohlo by omylem dojít k neštěstí.

Proto jsem neutíkala, když ke mně zamířil. Ono by to taky bylo zbytečný, je o moc rychlejší a moh by mě považovat za kořist. Člověk musí mít na paměti, že to jsou predátoři, před nimiž se kořist snaží uniknout. No, a jako všichni predátoři jsou trochu poserové. Na silnějšího protivníka zaútočí, když nemají jinou možnost. Zranění by totiž mělo fatální důsledky. Když se jim postavíte, překvapí je to a neví, co můžou čekat. Proto radši zdrhnou.“

Šerif si srovnal v hlavě neuspořádanou řeč a potom se zeptal: „To se opravdu nebojíte?“

Dívka se ušklíbla: „Bát se, už tu nejsem. Vnímaj strach obětí díky změnám elektrickejch pulsů v mozku. Pak útočí. Nebojím se, ale respekt před nima mám.“

„Aspoň to,“ zaznělo nepříliš přesvědčivě, a než stačil pokračovat vyrušil je rachot motorů přijíždějících aut.

Šerif se zvedl: „Půjdete se mnou? Myslím, že se vám to bude líbit.“

„Nemusím bejt u všeho, ale říct byste mi to mohl.“

„Jen pojďte, po cestě vám všechno povím,“ vsadil na ženskou zvědavost, i když v tomto případě si nebyl jistý, že zafunguje. Potřeboval ji však mít na pláži až dorazí pomoc.

Dívka se neochotně zvedla a šerif spustil: „Večer jsem poslal na správu parku vzorky a fotky. Jsou pořádně nažhavení a nařídili mi, že mám zabránit návratu filmařů na pláž, dokud nedorazí zástupci z Iron Range a státní policie. Amíci skončili. Spokojená?“

„Díky,“ špitla.

„Děkovat budou vám pohlaváři z vedení správy,“ usmál se šerif.

„Radši zůstanu tady,“ zastavila a usedla na kraji pláže do písku.

 

Šerif zastavil kolonu aut v místě, kde cesta ústila na pláž. Z prvního vozu vystoupil tlouštík, kterému včera ukazovala, jak se chová krev ve vodě, a o něčem se strážcem zákona vzrušeně diskutovali. Slovům nerozuměla ani obsah ji nezajímal. Stačilo, že až konečně zmizí, zůstane opět sama s okolní pustinou a mořem.

Asi deset minut po příjezdu filmařů zaslechla další zvuk. Po chvíli se nad jižním obzorem objevil rychle rostoucí bod, z kterého se vyklubala žlutá helikoptéra s modrým nápisem Iron Range National Park na břiše. Po přistání z ní vyskočila pětice mužů, z nichž dva nesli potápěčskou výstroj. Tři zůstali u šerifa a režiséra, potápěči zamířili na pláž k dívce.

„Hallo,“ pozdravili příchozí, „vy jste ta, co poslala vzorky?“

„Jo,“ přikývla a zůstala sedět v očekávání, co budou chtít.

„Ukážete nám, kde jste je odebrala?“

Zamířila k vodě, kde ukázala místo znečištěné chemikálií a dodala: „Pod molem je nádoba, z který to svinstvo vypustili. Žlutej kanystr.“

Chtěla se vrátit na místo, ale jeden z mužů ji zarazil: „Počkejte, ještě byste nám mohla říct, jestli se tu nepotuluje žralok. Podle šerifa toho o nich dost víte.“

„Jsou tam, kde obvykle,“ mávla rukou k úžině.

„Díky,“ přidal se druhý potápěč, „před dvěma roky je tu studoval nějaký vědátor ze Sydney, ale do vody k nim nikdy nevlezl.“

 

Od dětství měla blíž k tvorům z živočišné říše než k lidem, kterých se bála. I mezi žraloky měla větší pocit bezpečí. Ani v Lockhartu, kde doplňovala zásoby nemluvila. Kývla na pozdrav a ukázala na zboží. Pokud ji někdo oslovil, dělala, že nerozumí. V městečku, kde se většina obyvatel zná, začala brzy platit za podivína, co to nemá v hlavě v pořádku. Nikdo netušil, kde bydlí, odkud přijela a kam mizí. Na začátku pobytu chodila po nákupu na večeři v restauraci. Ani tam nekomunikovala. Ukázala v jídelním lístku na řádek s jídlem, které si vybrala, a usedla do rohu k malému stolku.

Jednoho večera si čtveřice mladíků posilněných alkoholem usmyslela, že se přesvědčí, zda je návštěvnice němá. Ke své škodě nezvolili galantní přístup. Ignorovala je, ale když jeden vstal, aby použil důraznější nátlak, skončil se zlomenou rukou. Od toho dne v městečku nejedla a po nákupu hned zamířila do chaty.

 

Po čtvrt hodině skončili potápěči s prací a odebrali se ke skupině kolem šerifa. Nastalo další dohadování provázené vzteklými výkřiky tlouštíka. Mnohé z nich byly značně vulgární. Divadlo skončilo odjezdem kolony aut a k dívce zamířil vysoký štíhlý muž v obleku.

Pozdravil a počkal až dívka vstane: „Jsem Yves Nowack, ředitel Iron Range National Park a majitel chaty, kde bydlíte.“

„Dobrý den,“ opětovala pozdrav a také se představila.

Když z ní nic dalšího nevypadlo, pokračoval: „Nebýt přímluvy člověka, kterému jsem zavázán, nikdy bych nikomu cizímu chatu nepronajal a nevystavil povolení k potápění, ale nelituji. Zachovala jste se skvěle, i když řešení bylo poněkud drsné. Došlo vám, že žraloci mohli někoho napadnout?“

Pokrčila rameny a na otázku nereagovala. Nowack měl stejně nepříjemný pocit, jako mnozí před ním. Nedokázal odhadnout, zda ho bere na vědomí. Vytáhl z kapsy proužek papíru, který jí podal.

„Děkuji, pomohla jste nám a umíme být vděční. Na shledanou,“ obrátil se k odchodu, ale po pár krocích ho ještě cosi napadlo, „chatu můžete používat, jak dlouho budete chtít. Teď, i v budoucnu, když zabrousíte do našich končin. Stačí předem zavolat.“

„Děkuju,“ zašeptala tak tiše, že to nemohl slyšet.

V ruce držela šek na částku odpovídající poplatkům, které před odletem do Austrálie zaplatila za zapůjčení chaty a povolení k potápění v národním parku.

 

- konec -


35 názorů

Andreina
17. 11. 2021
Dát tip Gora

Goro, trefila jsi to úplně přesně, jsem totiž silně nepřisedavý typ s nepatrným rozdílem, jsem to hlavně já, kdo si nerada přisedá a většinou vyklízím pole, když je někdo příliš blízko.

Díky, že jsi měla se čtením trpělivost.


Gora
17. 11. 2021
Dát tip

Ráda jsem četla (i komentáře, kde jsem se o tobě a tvé práci dozvěděla vše podstatné)... zdá se, že řečí Květoně jsi také "nepřisedavý typ":-)


Andreina
16. 11. 2021
Dát tip

Aru dík, zkusím to.


Aru
16. 11. 2021
Dát tip

v té sbírce, když se upravuje jde přímo zaklinkouk jestli se mají díla ve sbírce objevovat na tvém profilu, nebo ne, pokud dílo nespadlo mezi koncepty jako rozepsané, tak možná zůstalo neviditelné v rámci té neexistující sbírky, ale s příkazem se nezobrazovat mimo tu sbírku - je to jen můj odhad.

možná by pomohlo založit novou sbírku a tam v úpravě sbírky kliknout na čudlík, aby se díla zobrazovala i "na stránce autora", tím by se mohl vyrušit předchozí příkaz, jestli ani to nezabere, tak víc napadů už nemám


Andreina
16. 11. 2021
Dát tip

Aru, díky za vysvětlení. To jsem zavinila sama. Pokusila jsem se založit sbírku, ale když jsem tam dala právě tento díl, zmizel ze seznamu. Ve snaze vše vrátit, jsem sbírku vymázla, ale vrátit díl do profilu se mi již nepovedlo. Je to stejné, jako když mi Květoň poradil, že po odpovědi na komentář musím označit v avízu toho, pro koho je určena.


Aru
16. 11. 2021
Dát tip

u toho prvního dílu se domnívám, že je v konceptech, protože u tebe na profilu z mého pohledu není vidět, i když se tam dá oklikou dostat.

jo, asi je lepší dávát příběhy s dobrým koncem, já zbožňuju dobrý konce :D


Andreina
16. 11. 2021
Dát tip

Aru, děkuji za přečtení a Tipy. Snažím se ve svých povídkách vyzvedávat téma, kdy to "dopadlo dobře", protože těch druhých je víc. Jestli mohu poprosit, jsem tu za čtrnáct dnů týden, co znamená ve zdejším žargonu "poloschovaný"?


Aru
16. 11. 2021
Dát tip

pěkný příběh s dobrým zakončením, takoví lidé co si myslí, že mohou všechno by měli aspoň jednou za čas dostat za vyučenou, ale mnoho lidí jak známo podlehne magické moci peněz.

jen ten první díl je v Písmáckém žargonu "poloschovaný"


Andreina
14. 11. 2021
Dát tip

Revírníku, když si nejsem jistá, že to všecny zajímá, ale slibuji, že příště nad účelností takového činu budu chvíli dumat.


Andreina
14. 11. 2021
Dát tip 8hanka

Kočkodane, pokud úspěšně, je to dobré a jsem tomu ráda. Ohledně rozpravy s Květoněm, je to přesně tak. Moře člověku dá hodně v dobrém i špatném, ale také mnoho vezme a to už většinou jenom to dobré.


Andreina
14. 11. 2021
Dát tip

Aničko, máš pravdu, že věk 38 není až tak mnoho, ale teď už to nejde. Kdysi jsem ublížila rodičům, když jsem zdrhla na moře a teď bych pro změnu zradila rodinu na lodi. Díky patentům to už zašlo moc daleko a není cesty zpátky. 


revírník
14. 11. 2021
Dát tip blacksabbath

Ono je při tak výživné debatě, jakous tady vedla s Květoněm, nejlepší označit v Avízu vůbec všechny zúčastněné, jistě se nikdo za upozornění zlobit nebude. Mě sem dodatečně vrátila až Blackie, a jsem tomu rád.


Kočkodan
14. 11. 2021
Dát tip

Slečno, tady jsem, a hlásím, že bylo úspěšně čtenářsky zlikvidováno další dílko. Včetně třešničky na dortu v podobě rozpravy s Květoněm.


8hanka
13. 11. 2021
Dát tip

Andrejka, ďakujem za "oprášenie" informácií o Tebe, rodine, posádke,  tak už je to sedem rokov, čo ťa čítame? Letí to, letí...

38rokov nie je veľa, založiť rodinu sa stále ešte dá...


Andreina
13. 11. 2021
Dát tip

Zkusím informaci uložit na můj nespolehlivý HDD, co mi bzučí v makovičce.


To je přeci jasné, že chci!!!!!......Tedy....ano prosím, pokud to bude možné...:-)))))


Andreina
13. 11. 2021
Dát tip

Blacksabbath, jenom reaguji na komentáře, ale pokud budeš mít zájem a budu mít pocit, že odpovídám někomu na něco zajímavého, mohu kliknout na avízo i Tobě (když už mi Květoň prozradil, že tak se dostane komentář na místo určení.


Vy si tady s Květoněm píšete takové zajímavosti....kdybych nenakoukla, že si prózu znovu přečtu...tak mi to uteklo.....!!!!!!!!


Andreina
12. 11. 2021
Dát tip blacksabbath

Květoni, toto povolání jsem si vysnila a šla za svým bez ohledu na všechny a všechno. Pro mne jde opravdu o povolání snů, ale je nutné si uvědomit, že člověk musí být pořádně ujetý. Prostě cvok s omezeným pudem sebezáchovy. Moře hodně dává, ale stenou měrou bere, takže ono toho k závidění moc není.

Znám spoustu mořských tvorů, i ty o nichž většina suchozemců nemá ponětí, že vůbec existují (snažím se některá setkání popsat ve svých povídkách, třeba zrovna v té co vkládám - Smlouva - mořské uhoře. Mám od jednoho jizvu přes půl obličeje). Znám přístavy, přístavní města, krásná i nehostinná pobřeží a také někdy kousky vnitrozemí. Pracuji v partě, kde by jeden za druhého bez váhání obětoval život, a poznala jsem ještě spoustu dalšího.

Také ale vím co je bolest a znám i pár nemocnic v různých koutech světa, kde jsem si poležela. Kromě té fyzické i tu horší. Bolest duše, když vidím, jaká zvěrstva člověk na přírodě, jejích tvorech, ale i na vlastním druhu páchá. Je mi osmatřicet a již jsem vzdala myšlenky na vlastní rodinu. Místo toho mám rodinu kolegů a miliony dětí pod mořskou hladinou, které mne potřebují. Po světě možná pár přátel, s nimiž se i několik let nevídám a potom ty virtuální je serveru, kde sem let publikuji. Vlastní rodinu mám zčásti uprostřed Evropy a zčásti na Krétě. Ty vidím v průměru dva týdny v létě  a potom pár dnů kolem Vánoc.

Tak co myslíš, je co závidět?


Tak to je povolání snů. Upřímně a z celého srdce ti závidím. Žraloky taky miluju. A velryby, ale ty jenom platonicky. Ještě jsem se s žádnou nesetkal.


Andreina
11. 11. 2021
Dát tip blacksabbath

Květoni, potápím se profesionálně od konce roku 2002. Se stejně potrhlými blázny jako jsem já trávíme zhruba přes jedenáct měsíců v roce na moři. Pracujeme pro francouzskou firmu a najímají si nás různé organizace, věnující se především ochraně moře. Převážně pracujeme pro IUCN (Mezinárodní svaz ochrany přírody), NOAA (Národní úřad pro oceán a atmosféru USA), občas přímo pro UNESCO nebo OSN, ale taky přímo pro různé ústavy zabývající se životem oceánů nebo populárně naučné média jako např. National geographic. 

Mapujeme podle zadání stav korálových útesů, jejich obyvatel nebo točíme na objednávku přímo některé živočichy. Odborné ústavy mají především zájem o mizící druhy, ale média hlavně o nebezpečné druhy. Hodně třeba pracujeme u jihovýchodního pobřeží Afriky. Tam jsou v hojném počtu moji miláčkové - Velcí bílý žraloci. Na ty se vždycky moc těším. Také ale máme zakázky se žraloky, které nejsou tak příjemné a závbavné. Například u Brisbane žije asi nejnebezpečnější druh žraloka, Žralok bělavý. Může žít i ve sladké vodě a vodní kanály ve městě mají rádi pro dostatek potravy. Jsou hodně útoční.

Promiň, jak dojde na žraloky, nevím, kdy skončit.


Nejsi nemehlo. A jestli jsi opravdu potá pěčka, pak smekám a tiše závidím, protože potápění je moje vášeň. Bohužel nepříliš často naplňovaná, ale jak to jde, hned mířím k nějakému moři. Zrovna letos na jaře jsem byl na Maledivském ostrově Dhigurah. Naprosto neuvěřitelný zážitek s mantami, se žraloky lagunovými, žralokem velrybím a neskutečným množstvím korálových ryb.


Andreina
11. 11. 2021
Dát tip

Květoni, dík za potvrzení, že nejsem úplné nemehlo.


Funguje to!


Andreina
11. 11. 2021
Dát tip

Květoni, děkuji za radu. V létě jsem tu byla dva týdny a teď to bude asi stejná doba, než zase přijdu o přístup k netu. Jsem takové Písmácké ucho a tudíž vděčná za každou radu. 


Mám ještě jednu radu, tentokrát užitečnější - když někomu odepisuješ na komentář, tak před odesláním klikni na jeho jméno v roletě Avíza. Jinak se o tvé odpovědi nedozví. Já jsem se jen náhodou přišel podívat.


Andreina
11. 11. 2021
Dát tip

Jano, díky za ohodnocení. No vidíš, a chránit přírodu se mi stalo celoživotní náplní. Jak málo stačí, když si člověk uvědomí, že i jedinec má sílu se postavit penězům a lidské zvůli. 


Andreina
11. 11. 2021
Dát tip

Blacksabbath, konec jedné povídky a zachvíli začnu vkládat další. Díky za nákuk.


Andreina
11. 11. 2021
Dát tip

Květoni, díka za pochválení, ale s tou redukcí mám velký problém. Kolegové tvrdí, že někdy ze mě vypadne sotva padesát slov za týden. Při komunikaci s cizími je to ještě horší. Mám strach, že něco plácnu (což se mi pravidelně stává) a budu zase za blbce. Bojím se lidí, mám to v sobě od základky. Na druhou stranu jsem plnohodnotná ženská a někde se potřebuji vykecat. Když jsem začala před sedmi lety psát, došlo mi, že tohle je cesta. Mám čas si rozmyslet odpověď a možná se cítím bezpečně i kvůli pocitu jisté anonymity.  To všechno se samozřejmě promítne i do povídek, takže redukce opravdu nehrozí, nemohu si pomoct.


vesuvanka
11. 11. 2021
Dát tip

Andrejko, četla jsem jedním dechem a mám radost, že díky Tvému počinu a statečnosti byla zátoka zachráněna, TIP


Andreina
11. 11. 2021
Dát tip

Revírníku, možná podivínka, možná hodně jiná, ale určitě pořádně střelená, však víš, co mám na mysli. Díky za přečtení.


konec???....škoda!!!....moc dobře se mi to četlo!...........*/**************


Příběh je to zajímavý, přehledný děj, netuctový námět, hezký jazyk a minimum chyb. Mám jenom jedinou připomínku - redukovat, redukovat, redukovat. Miska silného vývaru často převýší celý kotel řídké polévky.


revírník
11. 11. 2021
Dát tip

Podivínka. Co si kdo jiného mohl o ní myslet. Hlavně, že jí to nevadilo.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru