Nikdykde 60.

Potřebuju poslat tyhle zasrané sprintky.

Poslouchej! Řekl Slávek Zlatohnědé. Kolikrát už jsem ti řekl že nemáš mluvit sprostě?! Stokrát? Ale ty vůbec neposloucháš! Buď budeš mluvit hezky a nebo ti zakážu sem chodit. Vyber si.

Promiň.

Slávka docela překvapilo že se omlouvá... I když hned v zápětí mu kontruje: Ale tys byl minule do telefonu taky hrubý! (Jo. Byl. Obědval a ona mu volá že někdo se dobývá do skladu. Kurva! Ať si vysere oko! Já sa enom chcu taky nažrat!) Ale já můžu! Zněla jeho odpověď. Ty ne!

No a potom snad aby změnila téma řekla: Dnes mě strašně bolí srdce.

Neví a nemůže vědět jak bolí srdce jeho pokaždé když ji vidí když si na ni vzpomene když se mu o ní zdá......

Poslouchej! Řekl Slávek Zlatohnědé. Zakřičel: Jak tě může bolet srdce?! Vždyť ty žádné nemáš!!! Takže jsi lhářka prolhaná!!! Poprvé tento týden se na ni podíval. Slávi... Co to do tebe dnes vjelo? Vypadala jako že je malinko v šoku. Ale Slávek si hned vybavil jeden ftípeček který zahrnuje slova která vyřkla:

Asi jsem těhotná.

Jak to myslíš?! Co to do tebe vjelo?!

No... Mělo to asi 17 centimetrů...

A Slávek odvětil: Ďábel. Ďábel zopakovala ona. Hmmm...

Hmmm...

Vůbec by se s ní nebavil nebýt včerejšího večera. Když zjistil že umřel Miro Žbiro tak jej to docela sebralo. Aneb jak mu ona napsala:

Je to smutné že nás Miro opustil... Nechápem to... To bol človek ktorý bol pre mňa večne mlady.

A pod to se musí Slávek podepsat. Mluví mu z duše. No a když už jsou ti krajani -rodáci z horních uher- tak... Tak nechtěl být na ten smutek sám. A taky když si pustil ty Mirovo písničky z posledních let s těma úžasnýma textama... Oh! Pane!!! Jak se v tom nachází...

Každopádně - další už nepřidá. Ale:

Život nehrá fér

Čítam z tvojich pier