Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

ČTVERO ROČNÍCH OBROZENÍ

14. 11. 2021
4
3
192
Autor
Lili.

Rozbité haiku a sernjú,z jejichž střepů vznikly volné verše.Občas tam je vidět to zaschlé lepidlo a ten lepený spár,je to takový klasický čistý amatérismus,nespoutaný pravidly.

Vrbové proutí
paže proti šedé obloze.

Slunce zapadá v nachu,
červeň objímá ježek v kupce listí.

Les ukládá se v mlze do peřin,
noc šeptá pohádku o pápěří.

Neschová se v ostřici,
poslední modrý kvítek.

Co naše duše rmoutí,
plačící lesní skřítek v mechu.

Střečkuje voda chladná,
přes omletý bledý kámen.

Okrová cestička kličkuje,
mezi krtčími dómy.

Hluboce v habrech běduje,
sveřepý havraní hlas.

Tam kde podzim čaruje,
obrazy plné krás.

Ve větru povlává praporek,
tvůj předlouhý rudý vlas.

Indigo si obléká,
královna v tichých hájích.

Zajícům utíká pěšina,
do vzdálených lánů.

Zoraná je mýtina,
léto už je v pánu.

Jablka mramorem tečkovaná,
padají do žluté trávy.

Orobincem nezpívají žáby,
dozněla hudba plodnosti.

Krajina jako malovaná,
laním slouží k hojnosti.

Útlá jedle připomíná,
že sníh je důvod k radosti.

Štiplavý vánek napovídá,
kamenům u staré studánky.

Boží muka otevírá,
jinovatka ve vší vážnosti.

Táhnou hejna do výšin,
dalekých náručí ráje.

Snad zase napřesrok,
budem chránit ztepilé máje.

Na jaře barvy rozkvetou,
v zeleném flóru.

Březové prstíky hladí,
uvízlé krepové draky.

Teplo přijímáme pod obojí,
pod spustlými mraky.

Léto dávno vyčpělo,
ustal plamen zrání.

Medové vůně podvečera,
pod zlatavými nebesy.

Nyní však šero prýští,
vyplazí se z kopců.

Tichou zahradou vlasti,
zní nářek přešlých skřivánčích sonát.

Pramen průzračný vyvěrá,
bůžek z kapradí vydá své mince.

Vinice i sady,
pocukruje svatý Martin.

Chmelové tyče dál dlí,
osamělé kůly v plotě.

Vztahují prokřehlé dlaně,
k němým obzorům.

Země vydá černé zlato,
teplem vrátí tvářím lesk.

Melodie hřejivé,
zase v slatích zazvoní.

Na povel Matky matek
život se kol nás rozbují.

Jak to bude v dalším kalendáři?
Víme míň než dítko zvídavé.

Co přinesou dny v těch časech?
Třeba změny dávno vítané.

Kudy potečou řeky,
pod mostními oblouky?

Kdy vyběhnou žluté púpavy
zase křepčit na louky?

Kam přijdou bouře,
svést své bitvy,snést svůj vzdor?

Kde si natrháme malin,
ačkoli se jahod urodí.

Komu budou zpívat,
kosové pod okny zámků.

Panenkám,
s knoflíky místo očí?

Princeznám v růžích,
strašákům v cizí kůži?

Zápecníkům,
opuštěným mlýnům,stodolám?

Jaké budou nové hodiny,
pod ochranou boží?

Obrať a uvidíš,
pěje andělský chorovod.






3 názory

Lili.
17. 11. 2021
Dát tip

Děkuji,děkuji.


Aru
14. 11. 2021
Dát tip

u andělů nikdy nevíš, kdo se v té záři skrývá, na jedné staré fresce, z ranného období křesťanů sedí anděl, Ježíš uprostřed a ďábel, anděl i ďábel vypadají stejně lidsky, dokonce mají oba záři kolem hlavy, některé směry se domnívají, že ona zlatá záře (mimochodem je zobrazovaná v mnoha kulturách, už od egyptanů jako sluneční disk u hlavy) je prostě aura, v tomto případě podle výkladu, ranní křesťané nespatřovali v této záři svatost, ale odznak moci, to bylo ještě před obdobím, než vstoupila ke křesťanům móda rohatých chlápků inspitovaná bůžkem Panem. na té fresce má jak ďábel, tak anděl svoje ovečky, a liší se (ne ty ovce :)) ) barvou róby, ježto až tyto bary říkají, kdo je ten špatný a kdo dobrý


štiplavý vánok mi napovedá, že tieto obrázky sú nádherné ... kúsok si nechávam na večer, je toho požehnane***

Tam kde podzim čaruje, obrazy plné krás. (oprav si chybičku)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru