MILENCI Z MAYERLINGU

Prázdná souvětí,
po nichž jdeme sami spát,
nezaručí,že rozkvete v zákoutí
zahrady další listopad,
V sedmi krásách,
bez odmlky a falše,
tiskneme svůj dech
do dlaně
a prohnaně,
v područí toho rauše,
do obrázku Mikoláše Alše
vryješ nehtem,
že bylo to poprvé
a naposled
kdy stáli jsme po večerech na římse
a zrovna tál led.
Zajídá se dávno,
tenhle klín v lebce
knihomolů,
stejně neskočím,
dolů,
stejně neskočíš,
ani spolu,
jen to schytá další láhev,
a jiný lev.