CHMURY ZHŮRY

Mlhavým obzorům,
odpustím i smrt,
jen hladové oči
ujídají luny.

Sivá tráva
protkaná perličkami rosy,
v prstíčkách lístku
nese vůni šedého deště.

Poslední zůstává
a první opouští
lodičku z březové kůry,
než se vnoří do lůna louží.

Přeprškou
z tichých kopců,
nese se bolestný nářek
lesních žínek o slunovratu.

Pramínek v údolí,
vypráví kamenům
o přáních zlatých rybek,
a prázdných sítích.

Dní se a šírá,
čas nemá stání,
jen oblaka na křídlech
dál přinášejí dny smutku.

Probuď se,
krásko z jedlových strání,
než usneš věčným spánkem
o ranním kuropění.

Stín labutích šiků,
slídí po polích,
nepočítej už dny a noci,
nech mě jen snít v tvých vlasech.