VSTŘÍC

Procítěné dílo.Tip.

Taky jsem si na pár let "musela" zakázat emoce. Ale - tomu bys nevěřil :) :) :) - nějak se ukázalo, že ony si vskrytu bublaly mnohem víc, než když jsem je byla ochotná brát na vědomí. A pak ten gejzír!!!

Ale ano, já taky rozumím. Vlastně asi říkáme jinými slovy skoro to samé :)

Měj krásnej den a.

Pompa, gesta, jinak řídká substance. Doporučuji zahustit poctivějším přístupem jak vlastní tvorbě, tak k sobě samému (vyjde to nastejno). 

annnie - jo, rozumím. Jde o úhel pohledu. Vnímám kolem sebe dost lidí, kteří, aby přežili, aby se obrnili a aby je tolik okolí nezraňovalo, vypnou emoce. Nebo možná spíše jejich únava...

Dětsví jsem měl nádherné a tak se k němu v myšlenkách často vracím. Ale jsem hodně emotivní člověk a jistě i moje dětství bylo takové. Ale neoponuji - chápu to tak, že si "povídáme". Rozumím tomu, co jsi napsala.

Myslíš, že svět trpí zploštělými emocemi??? O tom bych pochybovala. Emocí vidím proudy všude okolo sebe, a připadají mi dost plnotučné :) Spíš bych řekla, že lidé trpí tím, že nedokážou své emoce propojit s myšlením a vůlí a svou vlastní spiritualitou (často velmi dobře ukrytou před nimi samými)...

A pokud jde o dětství, to si nijak nemaluju. To moje bylo plné všelijakých emocí...

Markel - díky!

Benetka - to neznám! Musím vyhledat :) Díky!

Zbora - já vím, že k tomu mentorování mám sklony. Při vlastní autocenzuře vždy s hrůzou zjistím, jak moc to mám v sobě... Takže o tom vím... O to víc mne potěšila tvá slova...

Marcela.K. - ano, ty "foglarovské" zmínky jsou jakýmsi odkazem na dětství a touhu po určitých (sněných, nikoli reálných) ideálech...

*

Jedno kudy... sraz je v chatě v Jezerní kotlině.

Mně se ten trochu mentorský tón kupodivu docela zamlouvá. Tady to sedí. Ze závěru opravdu zamrazí. 

...až k Bobří řece :-)