„Ještě      jednou      o      Tobě  

(listopadová druhá)
 
 
  

Konec      listopadu,      a      nepůjdu      již      zítra

touto      ulicí,      ba      ani      pohledem

Nespočinu      na   masivním      dřevě

kostelních      dveří,      tak      důkladných,   a    

prověřených      věky;   pytlík     

kaštanů      vybral   jsem  

až      do      dna. 
 
 
 

Neodvážit      se      bývá      Osudné.  Vše,      co     

udělám,      složí      se      z      obrysů

pouliční     lampy;       všímám      si     

detailů,      a      také      zrcadlení,      dnes      tak     

zvláštního,      ve      světle     

                            Výloh. 
 
 
 

Postojím;

dlouho,      dlouho

se      tudy

nebudem      vracet..

.