Jablíčka, hruštičky a vyživovací povinnost .

Jablíčka, hruštičky a  vyživovací povinnost (koncept).

( ze série  Zlatíčko a hafáček, aneb o prospěšnosti

pozemského partnerství…, původně minutové hry :) )

((aneb také možná Jak přemíra slov  zdržet nás   někdy může rychlejšího posunu))

:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

((...)).

Zlatíčko: ..Hm. Já chci také ochutnat tu hruštičku, setřeseš mi nějakou dolů ?.

..Hm, jsou ale moc vysoko - tak já si místo hruštičky dám džus.

Hafáček: -Ne, raději ti nějaké ty hruštičky snesu dolů. V džusu ti už téměř úplně chybí snad to nejpodstatnější, ta energie, která je drží při životě, a kterou si z  čerstvého ovoce podle plánu bereme i my, zlatíčko.

Zlatíčko -Já mám ovšem daleko větší chuť na živou hruštičku, než na džus - chtěla jsem spíše džus kvůli tobě, abych tě ušetřila námahy.. .

Hafáček: ..Vidíš, a právě tento tvůj důvod zajistil by ti u toho již neživého džusu (přinejmenším, snad) stejnou prospěšnost pro tělo i ducha, jako pro jiného v odlišné situaci třeba jen a právě ta živá hruštička.. (byla by k tomu džusu totiž  nebeská odměna pro tebe za ten soucit..) . ALE platilo to JEN DO TÉ CHVÍLE, NEŽ jsi mi o tom, žes to takhle myslela, řekla, taková jsou u toho pravidla ((jelikož potom bys přednostně dostala nehmotnou odměnu (více méně) ode mne za soucit se mnou,…, která by přebila tu odměnu předchozí..)).

  A ta vyživovací povinnost vůči Tobě, v tomto případě, přešla na mně.. (jelikož už vím, že jsi chtěla spíše pouze džus kvůli soucitu se mnou, …, a ne proto, že bys si (alespoň) myslela, že je pro tebe lepší (či, prostě, že ho opravdu více chceš); -a jelikož já mám zde hrát tu roli, že ti zajistím to nejlepší dosažitelné..) .

Nepřešla by na mne ovšem v tom případě, pokud bys to nemyslela upřímně -to s tím džusem, ..., nebo i tehdy,  pokud bys to myslela upřímně s tím džusem, ale potom to  řekla s tím úmyslem, abych ti tu hruštičku přeci jen snesl, i když jsi to předtím  vážně  odmítla (kdybys tedy podlehla svodu  blaženosti, a nevydržela v tom svém sebeomezujícím  původním soucitném postoji ).. .

A je zde, samozřejmě,  ještě možnost, že se já té povinnosti snést ti dolů hruštičku dobrovolně neujmu.. . Ale tím bych uškodil naší rodině, ..., a potažmo i sobě, moje zlato, protože bych nedostál své pozemské roli.. . 

Takže -jdu sehnat žebřík,..., a dosti slov (( jelikož potom  i z kladného, nebeského náboje  tohoto mého úkonu by   nezbyl apostrof :) ))

((...)).