VYRUŠENÝ BÁSNÍK

O voze,o koze,
Vůz stojí v úvoze,
Na voze rubáš černý,
Háv volný,neprodejný,

Kdo by se taky chtěl,
odít na smrt,žel,
Ležet věčně na zádech,
Postrádat v klubku červů dech,

Jaký to je pech,
Včera ještě ve třech,
Dnes už jen dva na rozbité cestě,
Oba v odrané,šedé vestě,

V botách plných bláta,děr,
Špatně zvolený směr?
V ústrety bledému ránu,
Kráčíme po pustém lánu,
Příšeře ohyzdné přímo do chřtánu,

Nebe a dudy,
Kráčeli tudy,
Kostmi chrastili,
Duše zatratili.

My o vlku zlém,
Všecek nedobrém,
Toť naděje s rozpáraným břichem,
Vytí nese se tichem,
Všechno to štěstí světa,
Obsáhne jediná věta,
Totiž,ve střevě vyhřezlém,
Ne že ne zkaženém,
Řím chřadne ve výškách,
Padni komu padni,vládne strach,
Rarachům to neusnadní,cítím sirný pach,
S Romulem a Rémem...

...protože mi došly rýmy,sám mezi svými,najednou jsem zase v pokoji,čas mne u veršů ukojil,někdo klepe na dveře bytu,teď nikoho nechci tu a otravně zvoní mobil,to snad můj čas pozemský v hodinách odbil,do okna narazila sýkorka a venku prší,ze mne blbá nálada srší,

...tak ukrojím krajíc chleba a otevřu si lahvičku s džemem,sladkým krémem,v tom pokoji šedém...

Báseň je koš plný slov,
Houká sbor nadšených sov,
Veršotepec zase porazil čas,
Vem to venku všechno ďas!