ZIMOHRA

Ta myšlenka
dere se na povrch
mysli...
...anebo nemysli!
Jak bylo včera,jak bude dnes?
Počkejme do zítra...

Váha nezměrná,
Sedmá odmocnina zodpovědnosti
leží na Atlasových ramenou,
Mdle visí v šípkových keřích,
a sžírá lidskou slabost
Ať jde k šípku!

Šňůry,
povlávají lapené
zpívajícími ptáčky,
raněná střídmost
skučí v koutě,
upíná k nim zraky,
vzhůru k mrakům,
Studeně hledím,
na jejich šedé řady...a poutě do teplých krajin,
naposledy zamávají,
zamávám...
...a nechám větru svůj šál.