LÉTO

Žhne oheň,
nad zlatými hlavami,
Ne,to nejsou králové v korunách,
To jen klasy,
sklání pohledy,
S úctou k vlčím mákům,
Nepokleknou však.

A vypíná se do mraků,
Strom rajský,
Vznosně,pyšný nadmíru,
ozdobený turmalíny,
Vláhou jeho stínu,
držíme se za ruce,
Ale stačí chvilka...malá chvilka...
Naše blízkost shoří na troud,

Však kosám žeň,
snad brzy započne,
Zahálka lelky vábí,
ale my se nedáme,
Jen netrefit kámen...

Rozevři dlaň...
Medard kapky rozdá,
Zpropadený přídělový systém!
Jen vážky jsou trochu na vážkách,
Jako děj naší lásky...
To ty jejich křídla!
Tak jako my,
I jiní kouzlem procitnou,
Šeptají tisíc slůvek falešných proroctví,
Básníkům nestačí popisy,
Generace vyvrhelů,
Ó tolik nepoddajní,
...a přece nemůžeme létat,
jako ten bídný hmyz u vody!

Dál ten žár stíná hlavy ječmene,
Do ovoce prsty bodá,
Zrání zdárné,
Zaplaví háje,lesy,
Svádí k hříchům,
Za předlouhých večerů,
přivřete všechny oči...
...slepí,jednoocí králové,
kolik těchto vášní přežije podzimní chlad?

Daleko je ten čas,
Teprve věštci ladí své křišťály,
Teď jsme ty a já,
Teď jsme my,
Sotva senem zavoní
vánek polehoučku,potichoučku,
ztrácíme zábrany.